Ten titulek možná leckoho popudí, vždyť Nikolaiviertel (Mikulášská čtvrť) je nejstarší a patrně nejpůvabnější částí Berlína. Jenže máloco bývá takové, jak to vypadá na první pohled…
Kdysi tudy vedla středověká obchodní cesta a u ní byl kolem roku 1230 postaven románský kostel sv. Mikuláše, později několikrát goticky přestavěný. Nedaleká hráz spojovala obě původní vsi na protilehlých březích Sprévy. Kostel si dlouho uchovával své asymetrické průčelí s jedinou štíhlou věží, nakonec však byla v 70. letech 19. stol. původní věž nahrazena dvěma novými.
Staré městské jádro s úzkými klikatými uličkami bylo tradičně především domovem řemeslníků. Teprve roku 1766 narušil středověký ráz čtvrti rokokový palác, který si u hráze Mühlendamm postavil klenotník Bedřicha Velikého Veitel Heine Ephraim. Poblíž něj ve stejné době vyrostl ještě Knoblauchhaus. Podstatně starší, renesanční, je Kurfiřstský dům z růžového pískovce; dal si ho postavit kurfiřt Jan Zikmund, aby unikl bílé paní, která údajně strašila na jeho zámku.
K 700. výročí Berlína naplánoval Hitler v rámci projektu Germania obohatit staré centrum o stavby přenesené odjinud a při té příležitosti sekularizoval kostel v dům hudby. Čtvrť ale nakonec rozmetaly bomby a za dob NDR se dokonce na její úkor plánovalo rozšíření řeky pro přístav výletních lodí. Až když se přiblížilo 750. výročí města a Ost-Berlin chtěl trumfnout konkurenty za zdí důkazem, jak moc si váží historických kořenů, nastala rekonstrukce staré čtvrti včetně budování zcela nových replik starých domů. Nejdramatičtější bylo zmrtvýchvstání Ephraimova paláce: už ve 30. letech musel ustoupit rozšiřování mostu nad jezem, ale materiál se uchoval a roku 1983 ho západní Berlín předal východnímu. Dnes stojí o 14 m blíže k centru.
Někdejší hospoda Zum Nußbaum (U Ořechu), kde se scházeli umělci jako kreslíř a fotograf Heinrich Zille, malíř Otto Nagel či zpěvačka Claire Waldoffová, stávala kdysi dokonce až na ostrově Fischerinsel. Obnovené radniční podloubí je taky odjinud a uvnitř skrývá noblesní restauraci.
Ani bronzové sousoší sv. Jiří s drakem z roku 1853 nestálo dřív na nábřeží, nýbrž v zámeckém dvoře a potom léta v parku Friedrichshain. Půvabná osmihranná kašna s erbovním medvědem na šestimetrovém sloupu je sice až z roku 1987, ale i ona je kopií o 60 let starší Wappenbrunnen z pískovce, oceli a kovaného železa. Zřejmě jedinou původní památkou jsou tedy zdi mikulášského kostela, rekonstruovaného momentálně pro změnu v muzeum.
Na ploše pouhých 5 ha tak vznikla jakási iluze starého města s 800 byty, 33 obchody, 22 hospůdkami a několika galeriemi – živý skanzen asi pro 2000 obyvatel a proudy turistů.
Další články z vydání o Berlínu zde