Železniční trať z Wilderswilu na Schynige Platte se pyšní mimořádně velkým

převýšením téměř 1400 metrů. Samozřejmě i nádhernou horskou krajinou, kterou prochází, a také výhledy na okolní alpské vrcholky, jež podle turistických průvodců „berou dech“. Na úzkokolejce ale oceníte i její výjimečnou autentičnost.

Poprvé poslala píšťalka výpravčího parní lokomotivu s vozy pro cestující na Schynige Platte 14. června 1893. Hrála při tom vesnická kapela a radost neměli jen majitelé koní a mul, jimž dráha sebrala zákazníky, protože ceny přepravy srazila na polovinu. Projekt železnice vypracoval inženýr Rudolf von Erlach ve spolupráci s firmou Bauunternehmung Pümpin & Herzog a její výstavba netrvala ani tři roky. Dělníci položili 7300 m kolejí o rozchodu 800 mm opatřených Riggenbachovým ozubnicovým systémem. Na trati, která se vine v několika zatáčkách po svahu hory Daube na náhorní plošinu Schynige Platte, vybudovali čtyři tunely o celkové délce 376 m, osm mostů a dvě mezistanice, v nichž se vlaky křižují. Vznikla v době rozmachu turistiky ve švýcarských Alpách, který vedl i k budování železničních tratí, jež zpřístupnily nádherné scenerie i méně zdatným návštěvníkům hor. V roce 1914 byla trať elektrifikována.

Při jízdě můžete sledovat změny okolní přírody. S přibývající nadmořskou výškou husté údolní lesy ustupují alpským loukám, které přecházejí v horské rostlinstvo na vrcholu. Zatímco se budete vzdalovat jezerním plochám Thunersee a Brienzersee, budete se blížit k výhledům na giganty Bernských Alp, až se vám v horní stanici v plné kráse odhalí Eiger, Mönch, Jungfrau a další vrcholy…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích