Nové Hrady, malá obec ležící asi 15 km západně od Litomyšle, nepatří k nejznámějším ani k nejnavštěvovanějším. O to překvapivější je setkání se zdejším reprezentačním zámeckým areálem, který v této celkem odlehlé krajině působí až neskutečně. Veliký zámek ostře kontrastuje se vším, co jej obklopuje, a nejvíc s venkovským městečkem, kde mají jen pár klasicistních domů na náměstí, barokní kostel, faru a špinavé vodní nádrže hned pod zámkem. Okázalá zámecká nádhera ve stylu rokoka zdůrazněná oranžově-bílou fasádou a zarámovaná francouzskou zahradou vytváří kontrapunkt i k hradním ruinám na vrcholu kopce, jehož úpatí zámek ovládá.

Vlastně tam na kopci bývaly hrady dva – původní tvrz snad střežila kolonizační obec postavenou na území, které patřilo benediktinskému klášteru. Mniši v ní kolem roku 1159 postavili kostel, podle něhož se obec až do konce 18. století nazývala Boží Dům. Souběžně s tímto starým názvem se už celé předcházející století objevovalo i jméno Nové Hrady, jakási lidová narážka na nový hrad, který tady brzy po husitských válkách postavil litomyšlský Zdeněk Kostka z Postupic. I když na stavbu hradů už byla doba dost pokročilá, zůstal tento pozdně gotický hrad obydlený až do poloviny 18. století. Opustili ho až jeho poslední majitelé z francouzského rodu de Chamarè.

Jan Antonín Harbuval de Chamarè měl o svém novém bydlení zcela jiné představy. Rozhodl se pro rezidenci ve stylu francouzských venkovských sídel vysoké aristokracie. Chtěl, aby to byl zámek výjimečný jak svým půdorysem tak rafinovanou jemnou zdobností francouzského rokoka. Jeho základní architektonické pojetí údajně také sám navrhl a k odbornému dopracování si pozval stavitele J. Jägera.

A tak v průběhu let 1774–1777 vyrostla na úpatí kopce, částečně z kamení „nalámaného“ na hradě, hlavní zámecká budova s rafinovaně ústupovými bočními křídly spojenými terasou. Na vyzdviženou terasu vede od v…