Lichtenštejnsko - Hrad Gutenberg

Od hradu ke hradu

Pokud se vám zrovna nechce vyrazit do Malbunu na horskou alpskou túru, můžete prochodit kousek Lichtenštejnska i v rýnském údolí. Jako dobrá záminka poslouží dva hrady stojící na opačných koncích knížectví, severním a jižním.

Na sever…
I když Lichtenštejnsko v severojižním směru podél Rýna měří jenom 24,5 km, při kombinaci Schellenbergu a Gutenbergu do jednoho výletu se hodí využít taky místní autobusovou dopravu. A tak ráno vyrážím z Vaduzu nejprve na sever k nevelkému a nevysokému (maximálně 698 m n. m.) hřebenu Eschnerberg, který maličko zpestřuje úplnou rovinu rýnského údolí, byť alpské velikány jsou po obou stranách na dohled. Místní autobusové linky zajíždějí snad všude, kam vede silnice, jezdí vesměs v půlhodinových intervalech, ty nejméně využívané v hodinových, netřeba dodávat, že na minutu přesně, a v hlavních přestupních místech na sebe plynule navazují.

Před dnešním hradním výletem se sluší ještě předeslat, že český turista to nemá ve světě lehké. Zhýčkán množstvím a krásou hradů a zámků, jež skýtá naše vlast, může být našinec cizozemskou nabídkou v tomto směru občas ba i trochu zklamán. V případě hradu Schellenberg je ale výhodou, že leží na Historické horské cestě (Historische Höherweg), výborně značené a skoro 50 informačními panely osazené naučné stezce, jež vede v 15 km dlouhém okruhu po Eschnerbergu. Stezka představuje vítané zpestření pouhé návštěvy zříceniny, neboť nabízí velmi rozmanité poučení, přístupné, pravda, ale jen tomu, kdo umí německy, a také různá vyhlídková místa, jež umožní kochat se krásou okolí každému bez rozdílu. Kdo nechce absolvovat stezku celou, může si vybrat mezi čtyřmi dílčími okruhy v délce od tří do osmi kilometrů. Zřícenina leží na prvním z nich, tom nejsevernějším, u samé hranice s Rakouskem.

I já volím tenhle nejsevernější cíp, a proto vystupuji v obci Schellenberg, odkud je to k hradu nejblíže. Než se ale vydám na pochod, zaujme mne v centru obce ještě moderní farní kostel Neposkvrněného srdce Panny Marie. Velmi podařené dílo švýcarského architekta Eduarda Ladnera se stavělo v letech 1961–1963 a tenhle věk bych mu na první pohled vůbec nehádal. Spirála a oblouk jako určující prvky, spirála jako cesta do středu a zase ven, zvenčí až před oltář, oblouky netradičně řešených zpovědnic oddělující vchod od hlavního prostoru, ničím neděleného v jednolité pospolitosti, čisté linie, rafinovaná prostota, světelná barvohra moderních vitráží, tohle se opravdu povedlo a byla by škoda to nevidět.

Cesta k hradu vede kolem Muzea selského bydlení (Bäuerliches Wohnmuseum), pobočky Lichtenštejnského zemského muzea umístěné v tzv. Biedermannově domě, kde rodina tohoto jména žila v letech 1814–1964. Dům sám byl postaven už v roce 1518, od té doby byl však několikrát rozebrán, přemístěn a na jiném místě postaven znovu. Škoda jen, že muzeum představující venkovské bydlení kolem roku 1900 má otevřeno pouze první a poslední neděli v měsíci odpoledne. To dnes opravdu není, a proto vzhůru na hrad. Na rozcestí pod ním se Historická horská cesta kříží také s asi nejslavnější turistickou stezkou v zemi. Liechtensteiner Panoramaweg neboli místní Route 66 (stezka má číslo 66 a tabulkami s ním je také značena). Je určena pro zdatnější turisty a měří 48 km. Vede z Ruggellu (433 m n. m.) na břehu Rýna přes Schellenberg napříč rýnským údolím, vystoupá na vrchol Drei Schwestern (2052 m), údolím Saminatal pokračuje do Stegu (1303 m), pak podél potoka Valünerbach, vzhůru do sedla Bettlerjoch (2108 m), po lichtenštejnsko-rakouské hranici na vrchol Augstenbergu (2359 m) a odtud přes Sareiserjoch (2000 m) do Malbunu (1602 m), kde končí.

Na mě ale dnes čeká jen podstatně jednodušších šest kilometrů s nepatrným převýšením. A tak konečně – vzhůru na hrad! Pánové ze Schellenbergu ho postavili na konci 12. stol. a během následujících pěti století se tu postupně vystřídalo pět dalších rodů, až v roce 1699 koupili panství i s hradem od zadlužených hrabat von Hohenems Liechtensteinové. Stavba, která si dodnes zachovala všechny typické rysy středověkého rytířského…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lichtenštejnsko

Lichtenštejnské hrady