Lokality vhodné pro umístění největších soudobých astronomických dalekohledů musí splňovat řadu náležitostí – především musí mít mimořádně průzračné a stabilní ovzduší, musí ležet stranou velkých zdrojů světelného znečištění, a přitom být snadno dostupné a bezpečné. Ač se to nezdá, takových míst na zeměkouli moc není, patří k nim však i Kanárské ostrovy. Přesněji řečeno, patří k nim vysokohorské lokality ostrovů La Palma a Tenerife, kde byly v uplynulých třech desetiletích vybudovány dvě velké mezinárodní observatoře, jež spoluvytvářejí tzv. Evropskou severní observatoř.
Observatoř na La Palmě se nazývá Roque de los Muchachos, tenerifská pak Teide. Obě tato špičkově vybavená pracoviště, v nichž bychom napočítali dohromady ke čtyřem desítkám větších dalekohledů, spravuje Kanárský astrofyzikální ústav (Instituto de Astrofísica de Canarias – IAC), jehož administrativní a vědecké centrum sídlí v univerzitním městě La Laguna na Tenerife. Vedle vědeckého výzkumu se ústav věnuje také popularizaci astronomie a v jejím rámci organizuje komentované prohlídky observatoře Teide. Je třeba se na ně v předstihu objednat, čas věnovaný troše administrativy ale za možnost seznámení s areálem jedné z největších světových hvězdáren rozhodně stojí.
Observatorio del Teide nese jméno nejvyšší kanárské hory a rozkládá se na dohled od ní, na centrálním hřbetu ostrova v nadmořské výšce okolo 2400 m, v lokalitě zvané Izaña, kam většina objednaných návštěvníků přijíždí auty. Na malém parkovišti v centru areálu si pak někteří zřejmě připadají jako v kulisách nějakého sci-fi filmu, neboť okolí vyhlíží dost futuristicky. Z porostů nízké suchomilné vegetace tu trčí zdánlivě chaoticky rozmístěné objekty s různými typy astronomických kopulí. Některé mají hodně neobvyklé tvary a kromě jedné či dvou budov jsou všechny kompletně sněhobílé. Vyhlížejí sterilně, možná až trochu přízračně, ale bílé nátěry představují ryze účelové opatření, které chrání techniku uvnitř objektů před nežádoucím ohřevem slunečním zářením.
Vlastní prohlídka začíná v přednáškovém sále krátkým audiovizuálním pásmem, jež seznamuje návštěvníky s obecným významem astronomie, se základními metodami astronomických výzkumů i se zdejšími pozorovacími programy. A protože Teide má vynikající podmínky zejména pro pozorování Slunce a patří k nejrenomovanějším slunečním observatořím, následuje praktická ukázka – přímé pozorování disku naší mateřské hvězdy přenosným slunečním dalekohledem. Výklad pak pokračuje v jedné z kopulí u dalekohledu s metrovým zrcadlem, který se využívá pro noční pozorování. Potom až do konce prohlídky, trvající celkem asi hodinu a půl, průvodci procházejí se skupinou areálem a vysvětlují účel a funkci jednotlivých zařízení a budov. Největší zájem návštěvníků se přitom zákonitě soustřeďuje na skupinu nejnápadnějších objektů – trojici vysokých věží slunečních teleskopů. Může nás těšit, že na realizaci jednoho z nich se podílel i Astronomický ústav AV ČR. Tento zrcadlový dalekohled, jehož chlazené primární zrcadlo má průměr 150 cm, je v současné době mezi slunečními dalekohledy největší v Evropě a třetí největší na světě. Dostal jméno Gregor podle skotského optika Jamese Gregoryho, jenž zde použité uspořádání optických elementů navrhnul již v 17. stol. Ohnisková délka Gregoru je bezmála 56 m, a proto musí být umístěn na vrcholu vysoké věže, jejímž vnitřkem prochází svazek slunečních paprsků k detektorům. Na Slunci dokáže rozlišit detaily o průměru 70 km, což má být podle přirovnání uváděného v literatuře obdobné, jako kdybychom dokázali ze vzdálenosti jednoho kilometru spočítat nohy bleše.
S observatoří Teide je spojena jedna zajímavost, která má také něco společného s naší zemí, byť vzdáleně. Koncem 60. let minulého století tady pozoroval zvířetníkové světlo jistý Brian May, britský student astrofyziky, jenž však po získání bakalářské hodnosti upřednostnil kariéru hudebníka. Po třiceti letech, již coby legendární kytarista rockové skupiny Queen, se ke své rozpracované dizertační práci vrátil a úspěšně ji dokončil i obhájil. Také proto byla po něm pojmenována planetka číslo 52665, kterou počátkem roku 1998 objevili naši astronomové Jana Tichá a Miloš Tichý z jihočeské hvězdárny na Kleti.
Astrofyzikální institut organizuje pro návštěvníky Tenerife také pozorování noční oblohy přenosnými dalekohledy, které demonstrátoři nejčastěji instalují uprostřed národního parku Teide, na prostranství u hotelu Parador nebo u nedaleké skupiny skalních útvarů Roques de García. Výsledný zážitek značně závisí na tom, kolik lidí v daný den za hvězdami dorazí (jestliže sem přijedou z pobřeží dva tři autobusy plné rekreantů, pak tu zpravidla vládne hluk a oblohu křižují zelené paprsky laserových ukazovátek demonstrátorů), a potom také na okamžitém stavu atmosféry. Na Tenerife nejsou tak přísná opatření proti světelnému znečištění jako na La Palmě, a proto světla pobřežních měst temnotu oblohy trochu narušují. Mnohem horší však je, když se nad ostrov dostane ze Sahary calima, horká vzduchová hmota nasycená prachem, která může pozorování dost pokazit. Pokud ale světla na pobřeží přikryje vrstva nízké inverzní oblačnosti a vzduch je průzračný, lze se tu kochat hvězdnou oblohou, o jaké se nám u nás doma může jen zdát.