Opevněná města – Cittadella a Montagnana
V Benátsku existuje mnoho měst s víceméně zachovanými hradbami. Některá z nich ale nebyla hradbami obehnána teprve během své neklidné historie, ale naopak byla s rozmyslem vložena do jejich již připraveného půdorysného rámce.
Takových případů není mnoho, v podstatě šlo o pevnosti budované s konkrétním strategickým záměrem a k tomu, jaksi navíc, osídlené civilním obyvatelstvem, které tvořilo přirozené zázemí pro život vojenské posádky a pro vše, co k němu bylo potřebné.
Jedním z takových měst byla Cittadella, ležící zhruba 25 km severně od Padovy. Jejím posláním byla obrana tohoto města před nebezpečím ze strany Trevisa, s nímž se už koncem 12. stol. zkřížily mocenské zájmy Padovy. Když Trevisané začali kolem roku 1195 opevňovat společnou hranici na potoce Muson a postavili tam pevnůstku Castelfranco Veneto, nenechala na sebe odpověď Padovanů dlouho čekat.
V nekonečné rovině zhruba 10 km západně od Castelfranca a téměř na dohled tamní posádky založili roku 1220 velkou pevnost na ukázkově pravidelném půdorysu, pro kterou ani nehledali zvláštní jméno a říkali jí jednoduše Cittadella („pevnost“). Nespokojili se s malým hradem na čtyřbokém půdorysu jako Trevisané, ale založili zde skutečné město. Autor projektu, Benvenuto da Carturo, je sevřel do prstence hradeb a vodního příkopu na půdorysu (poněkud „šišatého“) oválu o průměru 450 až 500 m, ale samotné městské zástavbě vtiskl tradiční pravidelný půdorys římského posádkového města. Jsou zde římské „cardo“ i „decumanus“, tedy obě hlavní ulice, vedené od bran na všech čtyřech světových stranách a protínající se v pravém úhlu uprostřed města. Namísto římského fóra v jejich průsečíku vzniklo náměstí (piazza del Duomo) s hlavním kostelem, obklopené budovami městské samosprávy, a to vše, pokud možno, v síti pravoúhlých domovních bloků.
Dochovaly se mohutné, až 16 m vysoké a přes 2 m silné cihlové hradby (téměř 4,5 km dlouhé) provázené vodním příkopem a posílené 32 hranatými věžemi, ochozy s podsebitím a čtyřmi branami, přístupnými kdysi po padacích mostech: Porta Vicenza, Porta Bassano, Porta Treviso a Porta Padova s věží Torre di Malta, kdysi vězením a mučírnou. Tam po ztracené bitvě u Canana roku 1259 bídně zemřel Ezzelino III. da Romano, vojevůdce Fridricha II. a příslušník rodu ovládajícího ve 13. stol. velkou část severní Itálie. Byl to údajně krutý, nemilosrdný válečník a pro své skutky došel odplaty i v Dantově Pekle, kde se navěky vaří v řece kouřící krve, mezi tyrany „co sáhli po statcích a po krvi.“ Podrobný průzkum zdiva přitom odhalil na sedm různých technik zdění, kombinujících pálené cihly s různými druhy kamene. Podobně jako vynalézaví Římané, kteří mezi připravené dvě cihlové „slupky“ zdi lili betonovou kaši, zde zedníci používali podobnou techniku alespoň s pomocí kamení a běžné malty. Byly tak postaveny nejen hradby, ale též Rocca při Bassanské bráně, jakási vnitřní pevnost s obydlím velitele posádky (Casa del Capitano). Mimo jiné tam byly odhaleny fresky zobrazující významné události od založení města až do 16. stol. a dnes dům slouží jako městské muzeum.
Od počátku přitom byla patrná snaha zakladatelů o vytvoření skutečného občanského městského organismu, nejen vojenské posádky řízené podle vlastních pravidel. Kromě velitelství pevnosti je zde proto i radnice (dnes v klasicistní podobě), jsou zde výstavné paláce (např. Palazzo della Loggia) a samozřejmě též kostel San Donato, stojící přímo na piazza del Duomo. Ten vznikl současně s budováním hradeb, tedy v první polovině 13. stol., tehdy jako románská trojlodní bazilika. V roce 1774 se městská rada rozhodla nahradit zanedbaný chrám novostavbou. Dokončena byla až v roce 1829 a historicky ničím nevyniká, ale jako důstojná, umělecky zdařilá stavba tvoří hezkou dominantu města.
Ve svazku s Benátkami prožila Cittadella čtyři století klidného rozvoje bez větších otřesů a totéž lze říci i o období rakouské okupace a době po připojení k Italskému království v roce 1866. Jen za 1. sv. války se načas vrátila ke své válečnické minulosti, když zdejší vojenské objekty využívalo letectvo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Benátsko