Snad jedině z jihovýchodu, od Krnova a Opavy, je Osoblažsko dobře přístupné nejen po silnici, ale i po hlavní trati z Ostravy–Svinova do Jeseníku a Hanušovic, která v Jindřichově ve Slezsku překračuje polskou hranici, aby se před Mikulovicemi zase vrátila na naše území.
Krajem s několika zámky a malými vesnicemi, obklopenými zelení, se vine čistá říčka Osoblaha, jejíž vody směřují z kopců nad Zlatými Horami do Slezské nížiny, kde se na polském území vlévají do Odry. Osoblažskem se také vine úzkorozchodná lokálka s kolejemi začínajícími na „velkém“ nádraží v Třemešné, 17 kilometrů na severozápad od Krnova. Zatímco většina jiných lokálek odbočujících z hlavních tratí směřuje spíše někam vzhůru, do kopců či přímo do hor, zde jsme svědky opačného postupu. Nejvyšším místem celé Osoblažky (jak se železničce přezdívá) je totiž právě Třemešná s nadmořskou výškou 398 metrů; za ní pak drážka, kroutící se jako zmije mezi remízky, poli a rybníky, padá dolů do rovin na česko-polské hranici, kterou je Osoblažsko obklopeno ze tří stran. Konečná stanice Osoblaha leží v nadmořské výšce pouhých 222 metrů.
Když vystoupíte z „velkého“ vlaku na nádraží v Třemešné a obejdete výpravní budovu, narazíte na kolejnice, které jsou nápadně blízko u sebe. Naštěstí se zatím lesknou, neboť po nich stále jezdí vlaky Českých drah, ale Osoblažka už měla několikrát namále a hrozilo jí zastavení provozu. V posledních letech si však jednotlivci, obce i kraj začínají uvědomovat její význam nejen pro místní dopravní obslužnost, ale i pro turistický ruch. Tratí o rozchodu pouhých 760 milimetrů, kde by vlaky jezdily po celý rok, už v Evropě bohužel moc není, a to zvyšuje její přitažlivost. Nejde totiž o nějakou muzeální drážku s občasným letním provozem, ale o každodenně používaný dopravní prostředek, vozící děti do škol a dospělé za prací, do úřadů nebo za zábavou. A v posledních letech i turisty, kteří sem díky jezdícím vláčkům, podrobným mapám a nově vyznačeným turistickým stezkám přece jen občas zavítají – a to si ještě před několika málo lety na tyto končiny, postižené vysokou nezaměstnaností, nikdo ani nevzpomněl! Přitom zdejší kraj má turistům co nabídnout – bludné balvany a památné stromy, renesanční zámek v obci Dívčí hrad a barokní zámek ve Slezských Rudolticích, rekreační vodní plochu v Bohušově. Jen samotná Osoblaha, městečko ležící pár desítek metrů od polské hranice, má již doby největší slávy asi za sebou. Kdysi středisko rozsáhlého panství a později i sídlo okresu utrpělo v běhu dějin mnohé rány – tu největší v březnu 1945, kdy byla Osoblaha při osvobozovacích bojích úplně zničena. Nevzhledná „socialistická“ výstavba bohužel nedokázala nahradit starší domy postavené většinou během hospodářského rozvoje města na konci 19. století (kdy byla v roce 1898 dokončena i 20 kilometrů dlouhá Osoblažka), ani historické památky připomínající středověký původ města. Jednou z mála dochovaných staveb připomínajících zašlou průmyslovou slávu Osoblahy, je malá klasická budova depa, ze které na trať každý všední den vyjíždějí dvě, v sobotu a neděli pak jen jedna lokomotiva.
Všechny vlaky na Osoblažce tahají letité motorové stroje, vyrobené před padesáti lety v pražské lokomotivce ČKD v místech, kde teď stojí Sazka Arena. Stejné dnes v provozu najdete už jen na jindřichohradeckých místních drahách, i když dříve jezdívaly také z Frýdlantu v Čechách do Heřmanic a ze slovenského Ružomberku do lázní Korytnica, kde však dnes už ani nevedou koleje. A taky ve státech bývalého SSSR, kde většinu úzkorozchodek již potkal osud v podobě zrušení a následné likvidace. Vagonky, vyrobené ve Studénce, jsou jen o pár let mladší, a lokomotiva vždy táhne jen jeden nebo nanejvýš dva. Ještě před pár lety lokomotivy na Osoblažce tahaly vždy v noci i nákladní vozy, naložené na úzkorozchodných podvalnících, ale v nákladní dopravě už tady silnice asi natrvalo zvítězila. Doufejme jen, že natrvalo nezvítězí i nad osobní dopravou na této jediné úzkorozchodné trati, provozované Českými drahami.
