Autobus 25 km dlouhé mezinárodní linky Rimini – San Marino se konečně vymanil z ulic proslulého italského letoviska. Monte Titano, k jehož svahům se upíná hlavní město třetího nejmenšího státu v Evropě, na sebe nedá dlouho čekat. A je nepřehlédnutelné. Stejně tak jako národ, který na jeho vrcholku vystavěl své pevnosti.
San Marino bylo po dlouhá staletí ostrůvkem nezávislého společenství, zakládajícího se na demokratických principech. Obyvatelé nejstarší republiky v Evropě jsou na tento fakt patřičně hrdí. Dokument, jenž se o nezávislém uzemí zmiňuje jako první, pochází z roku 885 n. l. Listina je uložena ve státním sanmarinském archivu, a obsahuje rovněž právní předpisy, jimiž se měla republika řídit. Tehdy šlo o správu pouhých 4 km2 a 1500 duší. Od těch časů se území San Marina přece jen rozšířilo a počet obyvatel vzrostl asi 17 x. Dodnes jsou však ve státní struktuře země uplatňovány některé staré zásady. Zachovalo se například arengo neboli shromáždění hlav rodin, které bylo původně svrchovaným orgánem. Tento nástroj přímé demokracie má pravomoc modifikovat ústavu republiky, a také právo petiční. Již od roku 1243 stojí v čele republiky dva kapitáni-regenti, představitelé výkonné moci. V současnosti je do teto neplacené funkce vybírá ze svých řad Velká generální rada, tvořená 60 delegáty, kteří jmenují také členy Malé rady – tedy ministry. Právě tradice a demokracie jsou základním rysem sanmarinské politiky.
„Ministři mají vždy jeden den v týdnu vyhrazený pro veřejnost,” říká Judithe. Ale ještě než stačím tuto skutečnost ocenit, ubezpečí mě, že pokud člověk o něco žádá, jejich služby nebývají zadarmo. Judithe znám asi 20 minut. Máme spolu namířeno do Montegiardina, jednoho z tzv. „hradů“, správních jednotek země. Nebýt nečekané reakce této energické ženy, která mě jen tak pozvala na několikahodinovou projížďku po sanmarinském “ostrově”, chodila bych teď po rozpálených silnicích asi pěšky. Je totiž sobota a o víkendech v San Marinu nejezdí místní doprava…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2003

Další informace o San Marinu naleznet zde: http://www.sopka.cz