Nantes po staletí soupeřilo s Rennes o titul správního centra Bretaně. Bylo jím od 11. století, náhrobek posledního bretaňského vévody Františka II. je skvostným renesančním dílem v gotické katedrále Saint Pierre. Přestože Nantes v 90. letech 18. století přestalo být oficiálně součástí Bretaně a nyní je střediskem regionu Pays de la Loire, mnozí jeho obyvatelé se stále cítí být Bretonci. Na impozantním hradu bretaňských vévodů vydal roku 1598 král Jindřich IV. edikt, zaručující protestantským hugenotům svobodu vyznání. Město tím vešlo do dějin.

O jeho dalším osudu však rozhodovali především obchodníci. Ačkoliv Loira ústí do Atlantiku až o šest desítek kilometrů západněji v Saint Nazaire, v 17. až 18. století bylo Nantes největším francouzským námořním přístavem, jenž těžil z bohatství kolonií. Proslulý stoupenec merkantilismu Jean Baptiste Colbert je v letech 1664 až 1683 spravoval tak, že byly velmi silně závislé na Francii. Královští úředníci v nich požívali neomezenou moc, podporovanou šířící se katolickou vírou. Do přístavů směly připlouvat jen lodě pod francouzskou vlajkou, aby postavení domácích obchodníků neohrožovala konkurence. Obchod nejvíce prosperoval na trojúhelníku s vrcholy v Nantes, Africe a ostrovech v Karibiku. Na počátku 18. století Nantes zbohatlo na cukru, kterým zásobovalo celou Francii, ale vyváželo ho také do Anglie a Skandinávie. Cukrovary zpracovávaly třtinu dováženou ze Západní Indie. Obchodní lodě naložené na ostrovech v této části světa přetékaly i exotickým dřevem a kořením. Trasa přes Atlantik východním směrem byla jednou stranou obchodního trojúhelníku. V Nantes nechali obchodníci do lodí naložit nejrůznější tretky a levný textil, jimiž ohromili domorodce v Africe. Od nich levně nakoupili zlato a drahé kovy a do trupů korábů nahnali otroky, které po třetí straně trojúhelníku přepravili do Ameriky a na karibské ostrovy.

Bohatství vzešlé z tohoto výnosného obchodu dnes připomínají nádherné rezidence, vystavěné v 18. století. Domy byly postaveny z vápencových kvádrů, a tak jsou notně poznamenány zubem času. Pokud ale již prošly rekonstrukcí, vynikají praktickým uspořádáním prostor, impozantními schodišti a především vnějším vzhled…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Západní Francie