Víc než tisícovka ostrovů a ostrůvků kolem chorvatského pobřeží je turistickým pokladem. Ugljan a Pašman patří k těm méně známým a vyhledávaným. Čistého moře, sluníčka, středomořské přírody i typické gastronomie si na nich ale turisté užívají stejně jako jinde, zato ve větším klidu.
Severodalmatské ostrovy Ugljan a Pašman leží přímo proti pobřežnímu městu Zadar. Každý z nich má vlastní trajektovou linku na blízké pobřeží, ostrovy navzájem spojuje most přes průplav Mali Ždrelac. Původně byla na tomto místě mělčina, v 90. letech 19. stol. přes ni prokopali úzký průplav, který se dal původně přeskočit, a oba břehy spojili malým mostem. Když zhruba před půl stoletím plavební cestu mezi oběma ostrovy, rozlohou přibližně stejně velkými, prohloubili a rozšířili, překlenuli ji zdaleka viditelným mostem s velkým obloukem, který ještě jednou rekonstruovali, aby stačil rostoucímu provozu. Samotný průplav využívají hlavně lodě mířící na volné moře.
Trajekty mezi Zadarem a ostrovním městečkem Preko přeplouvají moře každých 25 minut. Plné jsou zvláště po ránu a v pozdním odpoledni, protože velká část ze 7600 obyvatel ostrova dojíždí do Zadaru za prací, stovky lidí ze Zadaru zase vlastní na ostrově rekreační domy a chaty. Ne nadarmo se proto o Ugljanu, který patří k nejhustěji osídleným ostrovům na Jadranu, mluví jako o předměstí Zadaru. Obce vznikly na jeho členitém východním pobřeží přivráceném k pevnině, které se pozvolna svažuje do moře. Nad Prekem se zvedá pevnost sv. Michala z dob Benátské republiky. Turisté také navštěvují zbytky dávných větrných mlýnů nebo mohutný františkánský klášter z 15. stol. na ostrůvku Galovac, porostlém borovicemi a palmami, kde je i řada pláží. Letovisko Kukljica je vyhlášené proslulou slavností Panny Marie Sněžné, která se odehrává každý rok v srpnu. Procesí vyzdobených rybářských lodí pluje z vesnice ke kostelu, kde podle legendy před pěti sty lety v srpnu sněžilo. Jedna z lodí převáží sochu Panny Marie Sněžné.
Větší část západního pobřeží je v podstatě nedostupná, vápencové pohoří prudce padá do moře. Směrem na jih se pak stále více objevují skalní útesy, kolem kterých si užívají
potápěči. Západní částí Ugljanu se táhne krasový hřbet porostlý borovicemi a hlavně macchií. Nejvyšším vrcholem ostrova je 286 m vysoký Ščah. Zdejší půdní složení a klima svědčí olivovníkům, kterých údajně na ostrově roste až 200 000. Olivy jsou odpradávna hlavní plodinou ostrova, daří se tu také fíkovníkům, vinné révě a zelenině. Zahrady místních obyvatel a malá políčka v blízkosti jejich domů jí doslova překypují.
Pašman spojuje s pevninou čtvrthodinová plavba trajektem, který křižuje vody Pašmanského průlivu mezi Biogradem na Moru a obcí Tkon na ostrově. Všech 11 vesnic vyrostlo podobně jako na sousedním Ugljanu na východní straně ostrova. Žije v nich jen asi 3500 lidí. I díky tomu si výrazněji zachoval svůj původní přírodní ráz a klid.
Na kopci Ćokovac nad Tkonem stojí benediktinský klášter, v jehož historii se objevují i české stopy. Po několik staletí působil jako významné středisko hlaholského písemnictví a staroslověnských bohoslužeb. Pocházeli odtud mniši-hlaholáši, které Karel IV. povolal do nově založeného kláštera Emauzy v Praze, aby tam sloužili bohoslužby ve staroslověnském jazyku. Karel IV. přišel do styku s hlaholskou kulturou při svém pobytu v chorvatském městečku Senj. Benediktini se do Ćokovace po staletích vrátili až v 90. letech minulého století.
Západní pobřeží Pašmanu je velmi strmé a členité. Kopcovitým vnitrozemím ostrova, porostlým macchií, k němu procházejí úzké makadamové a kamenité cesty, jež se mnohde stáčejí v prudkých ohybech. Nejvyšší vrch Bokolj (272 m n. m.) nabízí výhledy na Košar a Žižanj či vzdálenější Kornatské ostrovy. Jedna z cest končí v zátoce, na jejímž břehu, jen pár kroků od moře, stojí kamenné domky rybářů. Nejlépe odtud vynikne romantický západ slunce, při němž se červené paprsky mihotají na mírně zvlněné hladině moře, až se rudý kotouč ponoří do vody. Vyprovází ho jen šumění moře, vítr a křik racků.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pobaltí