Palazzo Barberini
Na provokativní otázku, co udělali Barberiniové, co vlastně vykonala tahle slavná římská rodina, dnes najdeme nejspíše výčet zásluh na poli výtvarného umění. A to jak díky podpoře největších italských umělců 17. stol., tak v souvislosti se vznikem jednoho z prvních barokních paláců v Římě, dnes sídla Národní galerie starého umění.
Rod Barberini patřil svého času k nejvýznamnějším v Itálii. Pocházel z Toskánska, kde jeho příslušníci už v 11. stol. žili ve Florencii. Původně se jmenovali Tafani, ale svoje nepěkné příjmení (tafano = ovád) záhy vyměnili za jméno odvozené od vesničky Barberino Val dʼElsa, kde snad měli kořeny, a svůj rodinný erb se třemi ovády „vylepšili“ změnou na tři zlaté včelky v modrém poli.
Nebyli nikterak chudí a měli politické ambice, takže nebylo divu, že se Maffeo Barberini stal v 17. stol. jako Urban VIII. papežem. Jak to v církevních kruzích bývalo zvykem, celá plejáda jeho synovců a dalších příbuzných pak zaujala vysoká místa v církevní i světské hierarchii. Jeho švagr Lorenzo Magalotti se stal kardinálem, taktéž Urbanovi synovci Francesco a Antonio Barberini, ale též bratr Carlo Barberini a další příbuzní získali postavení arcibiskupů, vévodů a zastávali různé vysoké úřady.
Jméno Urbana VIII. je spojeno s podporou slavných umělců, jako byli Gian Lorenzo Bernini, Michelangelo Caravaggio, Pietro Cortona, Nicolas Poussin a další. O jeho vzdělání a kulturním rozhledu svědčí i to, že byl přítelem Galilea Galileiho, jehož zahránil před smrtí na hranici. Ale ne vždy si za své mecenášské úsilí zasloužil chválu. Quod non fecerunt barbari, fecerunt Barberini, tedy „Co neudělali barbaři, udělali Barberiniové“, pravil hanlivý latinský nápis, který se objevil u populární sochy tzv. Pasquina, kde si Římané s oblibou „vylévali srdce“ na adresu politiků (a činili tak od 16. stol. až do období Silvia Berlusconiho, kdy jim to památkáři zatrhli).
Co měli Římané za zlé tomuto mecenáši? Neúctu k antickým památkám. Když Urban VIII. potřeboval bronz k odlití ciboria v chrámu sv. Petra, neváhal strhat původní bronzové ozdoby římského Pantheonu, nehledě na to, že z části získaného bronzu dal ulít děla pro Andělský hrad. Když potřeboval kámen pro svoje stavby, jako nejvhodnější kamenolom mu posloužilo Koloseum. A tak dále.
V roce 1625 začali papežovi synovci Francesco (kardinál) a Taddeo (kníže v Palestrině) na Quirinalu se stavbou velkolepého paláce, který se měl stát symbolem moci a slávy rodu. Získali pro něj pozemek rodiny Sforzů na mírném západním svahu pahorku, s vinicí a…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řím 2