Palermo se může pyšnit úžasnou polohou. Historická část vystavěná na mřížce pravoúhlých ulic vznikla nad přírodním přístavem, odkud se město dál rozrůstalo po úbočí Monte Pelegrino. Oblouk pobřežní nížiny lemovaný pásem hor a nazývaný La Conca d’Oro neboli Zlatá mušle pokrývaly kdysi palmové háje, citrusové plantáže a vinice. Už dávno je ale vytlačila městská zástavba.
Město vzniklo jako fénická obchodní základna, z níž se stal řecký přístav Panormos.
Na začátku 9. stol. ho dobyli Arabové, v dalším století sem přesídlila hlava sicilského emirátu a Palermo se stalo hlavním městem ostrova. Arabové s velkorysou pragmatičností neodmítali nic cizího, a tak město, v němž vedle sebe pokojně žili spolu s Řeky, Židy a dalšími národy, vzkvétalo. Na jakousi středověkou kosmopolitní tradici navázali křesťanští Normané, kteří se stali pány Sicílie v roce 1072. Ostrov se pro ně stal jejich dlouho hledaným „slunečním královstvím“ a Palermo jeho nejzářivějším paprskem, jehož svit zastínil zbytek Evropy. Památky pocházející z nedlouhého panování rodu Hauteville a v následujícím století hlavně Fridricha II. z rodu Hohenštaufů dnes patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v Palermu vidět. Zlaté časy Palerma skončily nástupem Anjouovců a nevrátily se ani poté, co se Sicilané nenáviděné francouzské nadvlády zbavili. Sicílie již zůstala na okraji dějin a Palermo na úrovni provinční metropole.
Honosný středověký dvůr normanských panovníků sídlil na nejvyšším místě starého města v Královském paláci, přestavěném arabském hradu z 9. stol., jehož dnešní podoba je ale výsledkem dalších úprav, zejména v období španělských vládců. Z normanských časů se dochovala jen věž Pisana a hlavně Cappella Palatina, soukromá kaple Rogera II., dokončená po deseti letech prací v roce 1140. Trojlodní kaple, rozdělená antickými sloupy, spojuje křesťanské, byzantské a arabské prvky v nádherné dílo. Když z arkád centrálního nádvoří paláce do kaple vstoupíme, obklopí nás lesk barevného mramoru a třpytivých byzantských mozaik. Ze stěn i stropů na nás shlížejí byzantsky přísné tváře světců a biblických postav, z nichž ústřední figurou v apsidě je Kristus Pantokrator, jenž pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu evangelia. Nejstarší mozaiky v kněžišti kaple pocházejí z 1. pol. 12. stol. Islámský vliv je patrný na překrásném vyřezávaném stropě z libanonského cedru, jež je dílem arabských řemeslníků. Palatinská kaple patří k nejnavštěvovanějším palermským památkám, je plná turistů, kteří těkají očima po výjevech zachycených na mozaikách, prohlížejí si ornamentální vzorce na sloupech i vykládanou podlahu.
Sérií stavebních proměn prošla i palermská katedrála, na jejímž místě stál původně byzantský kostel a od 9. stol. mešita. Založil ji ve 2. pol. 12. stol. angl…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie