Papežský palác v Avignonu – takhle nevypadá milosrdenství, pokora a láska, ale dokonce ani rozmařilost a přepych. Daleko snadnější je představit si tvrdost, pýchu, nepřístupnost. Palác se nejvíce ze všeho podobá vojenské pevnosti. Nic to však nemění na tom, že je ztělesněním nejblyštivějšího století v historii města.
Grande Cour neboli Cour d’honneur patří k nejošklivějším palácovým nádvořím, co znám. Je však schopno chameleonských proměn – v červenci se stává hlavním jevištěm i kulisou proslulého avignonského divadelního festivalu, který letos proběhl už posedmašedesáté, a od poloviny srpna do konce září od letošního roku nově dějištěm obrazově-zvukového představení Les luminessences d’Avignon. V obrazech a animacích promítaných na všechny čtyři stěny kolem nádvoří, za doprovodu hudby a slov (letos jen ve francouzštině, ale příští rok prý snad občas i v anglické verzi), ožívají dějiny paláce, papežství i města. Na chvilku se nádvoří promění v obrovskou knihovnu, kterou vystřídají lehce načrtnuté prvky gotické architektury, přicházejí oslavy i konflikty, obrovský požár, v jehož plamenech zmizel templářský řád, a káry plné mrtvol, pak jsme najednou ne v paláci, ale uprostřed žijícího a pracujícího středověkého města, na chvilku nás obklopí provensálská příroda, přesuneme se pod vymalovanou klenbu gotické kaple, připomeneme si Frédérica Mistrala, abychom se vrátili do opraveného paláce čekajícího na své návštěvníky i diváky festivalu. Představení končí, je vlahý avignonský večer, vycházíme na rozlehlé náměstí Place du Palais, palác i díky růžovému nasvícení dostává najednou poněkud lidštější rozměr, chvíle jako stvořená na skleničku u stolečku jedné z četných restaurací s výhledem na celé západní palácové průčelí.
Historie Avignonu jako sídla papežů se začala psát po zvolení Klementa V. Někdejší arcibiskup z Bordeaux byl pod silným vlivem francouzského krále Filipa IV. Sličného, po zvolení odmítl odjet do Itálie, do úřadu se nechal uvést roku 1305 v Lyonu a o čtyři roky později se usadil natrvalo v Avignonu. Během tzv. avignonského zajetí sídlilo ve městě do roku 1378 sedm papežů, všichni francouzského původu, a po nich v období papežského schismatu ještě dva vzdoropapežové. Papežský palác stojí přímo vedle katedrály Notre-Dame des Doms. Vysvětlení je prosté. Druhý avignonský papež, Jan XXII., byl před svým zvolením zdejším biskupem – a tak žil dál ve svém původním sídle, které pouze „povýšilo“. Jeho nástupci, Benediktovi XII., byl však „obyčejný“ biskupský palác málo, nechal ho strhnout a v jeho místě vystavět palác nový, teď už vskutku papežsky reprezentativní. Stojí dodnes, říká se mu Starý a tvoří severní část celého komplexu, na první pohled méně zdobnou, na…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provence