Jsou hravé a roztomilé. Trochu rozverné a marnotratné. Koketní a svůdné. Rafinovaně prosté a prostě rafinované. Aby nevznikl dojem, že vyprávím o tanečnicích z pařížského kabaretu, musím ještě doplnit: Mají svou patinu. Střídají lesk velkého světa a slavných jmen s omšelostí a nostalgií, mají blíž k dobám, kdy měl svět ještě čas, než k zběsilému tempu vládnoucímu všude kolem nich. Staré pařížské nákupní pasáže.
Les Passages de Paris – jen pár metrů široké, dlouhé někdy několik desítek, jindy až skoro dvě stě metrů, na podlahách zpravidla s bílými, šedými a černými dlaždicemi vyskládanými do geometrických ornamentů, po obou stranách výloha vedle výlohy a nahoře prosklené střechy vpouštějící dovnitř přirozené světlo. Neměly dlouhý život, celá jejich sláva se vešla do nějakých šedesáti, sedmdesáti let. První začaly vznikat už na konci 18. stol., další je následovaly po roce 1800, hlavně v 1., 2. a 9. obvodu.
Pařížské ulice té doby byly úzké, nedlážděné, pořád víc a častěji se v nich chodci stávali oběťmi hluku, špíny a nejrůznějších zápachů. Bavilo by vás v takovém prostředí rozmýšlet, za co utratíte svoje peníze? Není divu, že se záhy objevili podnikavci, kteří pochopili, jaké výhody skýtají obchodu prostory, kde jsou potenciální zákazníci chráněni před rozmary počasí i obtěžujícími projevy všedního života velkoměsta. A zejména v oblasti, kde se obchodu a zábavě už tradičně dařilo, kde loudaví chodci nespěchající za žádnými povinnostmi patřili dlouhodobě k místnímu koloritu. Nákupních promenád s obchody všeho druhu, restauracemi a čajovnami vzniklo v rychlém sledu více než šedesát.
Jak rychle pasáže vznikaly, tak rychle po polovině 19. stol. rovněž končily. Od roku 1853 začal na pokyn císaře Napoleona III. provádět Georges-Eugène Haussmann, prefekt departementu Seine, kam tehdy Paříž patřila, rozsáhlou obnovu města. Les Grands Boulevards, do té doby vlastně jediné širší pařížské ulice, postavené za vlády Ludvíka XIV. jako Cours Nouveau místo starých hradeb jeho otce Ludvíka XIII. od brány Saint-Antoine (dnešní Place de la Bastille) k bráně Saint-Honoré (v místech dnešního kostela Madeleine), začaly dostávat četné mladší sourozence, bulváry s rozšířenými chodníky a umělým osvětlením o celkové délce více než 35 km. A na nich pak vznikaly nové obchodní domy, kterým pasáže nemohly konkurovat. Z výstavných zastřešených nákupních ulic se staly pouhé průchody, zkratky na cestě odkudsi kamsi, často z jednoho bulváru na druhý, a co hůř, později i ponurá a špinavá místa, kde se vyskytovali především feťáci, dealeři a prostitutky.
Naštěstí se našli lidé, kterým osud těchto zapomenutých klenotů z počátku 19. stol. nebyl lhostejný. Postupně jich bylo asi dvacet opraveno a znovu navráceno do života, pařížská radnice spustila v roce 2002 speciální projekt na podporu jejich další revitalizace. Nejvíce opravených pasáží je soustředěno ve dvou oblastech: mezi Palais Royal a bulvárem Montmartre a západně od bulvárů Sébastopol a Strasbourg.
V obnovených pasážích dnes nenajdeme luxusní prodejny světových značek, ale velmi pestrou směs krámků a pohostinských zařízení. Jsou tu malé butiky s módou, obchody s výtvarným uměním – originály i reprodukcemi, rámařství a paspartérství, starožitnictví, knihkupectví a antikvariáty, obchody s originálními šperky, obchody s doplňky do domácnosti od hrnků, polštářků či prostírání až po lampy nebo zarámované výšivky, prodejny starých pohlednic, numismatické či filatelistické krámky, hračkářství, optik, kadeřník, květinové studio, obchod s přízemi, prodejny se suvenýry a nejrůznějšími podivnostmi a zbytečnostmi, v kterých se tak nádherně utrácí, velkou specialitou je třeba obchod bratří Segasů v pasáži Jouffroy – jediný specializovaný obchod s vycházkovými holemi v celé Francii. Jsou tu obchody s vínem a vinné bary, všemožné restaurace, od vietnamské, indické či španělské přes řadu francouzských až třeba po Victoria Station s interiérem vybaveným jako starý anglický železniční vagon.
Praktické je nastudovat si předem, kde všude jsou vchody do jednotlivých pasáží, které nebývají v domovní zástavbě nijak nápadné. A pak už stačí jenom vyrazit a v duchu se přenést do dávno minulého světa.
Další články z vydání o Paříži naleznete zde