V druhé polovině 19. stol. prožívali Maďaři bouřlivé období. Po heroickém, leč marném boji za nezávislost v letech 1848–1849 se museli v roce 1867 spokojit s ustavením duálního rakousko-uherského státu. Šest let nato se Pešť, Buda a Óbuda spojily v jedno město. A v roce 1880 rozhodl uherský parlament o výstavbě svého nového reprezentativního sídla v hlavním městě.
Soutěž na výstavbu parlamentu vyhrál maďarský architekt Imre Steindl. Jeho návrh, inspirovaný britským Westminsterským palácem na břehu Temže, podporoval nejvíc bývalý premiér, hrabě Gyula Andrássy, který léta pobýval v Londýně. Podle mnoha názorů Steindl svůj vzor překonal. Budapešťský parlament určitě patří k nejkrásnějším v Evropě, zároveň je jednou z největších budov svého druhu na světě. Jeho rozměry se dnes zdají nepřiměřené velikosti Maďarska, tehdejší Uhry se ale táhly od Tater až po Jadran.
Impozantní budova dominuje pešťskému nábřeží Dunaje. Politici nezvolili toto místo náhodně. Na rozdíl od královského paláce, shlížejícího na město z protilehlého břehu, z výšky Hradního vrchu, měl stát parlament na úrovni města, jako symbolický výraz svého demokratického poslání. Stavba začala v roce 1885 a každý den na ní pracovala tisícovka lidí. Obrovský projekt zaměstnával místní průmyslové podniky, protože podmínky soutěže vyžadovaly, aby byly při stavbě použity v co největší míře maďarské materiály a využiti domácí řemeslníci.
Neogotická budova parlamentu ohromuje svými rozměry. Dosahuje délky 268 a šířky 123 m. Stojí na betonových základech o tloušťce 2–5 m, spolykala tuny vápencových kvádrů z dalmatského ostrova Brač a 40 milionů cihel. Uvnitř se nachází 691 místností, 29 schodišť a 13 výtahů. Celým komplexem s 10 nádvořími a 27 branami vedou kilometry chodeb. Nešetřilo se ani na výzdobě. Parlament zdobí celkem 242 soch, spotřebovalo se 40 kg zlata. Není divu, že proti původním plánům se náklady zvýšily z 18 na 38 milionů tehdejších zlatých korun.
Obrovskému paláci dominuje novorenesanční kopule, jež se zvedá do výšky 96 m. Je stejně vysoká jako věž svatoštěpánské baziliky, největšího římskokatolického chrámu v Budapešti, zasvěceného prvnímu uherskému křesťanskému králi. Číslo 96 přitom není vůbec náhodné, připomíná rok 896 – historický milník příchodu Maďarů do jejich nové vlasti. Po stranách parlamentní kopule se tyčí několik špičatých věží. Nábřežnímu průčelí dodávají okázalosti a zdobnosti, stejně jako bílé neogotické věžičky a arkády. Architekt Steindl byl mistrem detailů, fasáda nese devět desítek soch, které znázorňují postavy z národních dějin, ať již jde o maďarské panovníky, sedmihradské vojvody či významné vojevůdce. Zdobí ji také erby uherských zemí a měst i drobná sousoší. Nároží zkrášlují štíty s neogotickými fiálami. I když je parlament nejkrásnější od řeky, hlavní vchod je z druhé strany, z Kossuthova náměstí, kde stojí jezdecká socha Františka Rákócziho II., sedmihradského vojvody, který začátkem 18. stol. vedl povstání proti Habsburkům. Do parlamentu se vchází středem východního průčelí. Schody tady střeží dva bronzoví lvi a osvětlují dva litinové kandelábry. Následuje pompézní široké hlavní schodiště, které stoupá až pod hlavní kopuli. Na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci své doby. Stropní fresky jsou dílem Károl…
Další články z vydání o Ženevském jezeru naleznete zde