Petrohrad rostl pomalu, při jeho stavbě zemřely tisíce nevolníků, a ani významným šlechticům či generálům se do nové metropole na břehu Baltského moře příliš nechtělo. Tvrdohlavý Petr I. jim však nařídil, aby začali ve městě stavět domy. Devět let po založení pevnosti pak do nové metropole, kde už stálo okolo tisíce domů, přestěhoval celou svou rodinu, dvůr i státní úřady. Ke konci carova života měl Petrohrad už bezmála 100 000 obyvatel. Pozdější panovnice Anna Ivanovna Kuronská a Alžběta Petrovna pak k dosídlení města používaly nátlaku. Žít v Petrohradě byla jednoduše povinnost. Kdo neuposlechl, dočkal se od careven přísných trestů. Ve velkém stylu vládla zejména carevna Alžběta. Za jejího panování Francesco Bartolomeo Rastrelli postavil několik paláců včetně Zimního a Smolný chrám. Kromě řady architektonických skvostů a několika tisíc překrásných šatů zanechala ovšem Alžběta svým nástupcům prázdnou pokladnu.
Carevna Kateřina II. zaměnila pohrůžky za ekonomické výhody, a zejména díky jejímu přičinění se město vyšplhalo na vrchol mezi evropskými metropolemi. Mimo jiné přibyla Ermitáž, řada mostů, slavný měděný jezdec nebo paláce pro carevniny favority (Mramorový pro knížete Orlova a Tauridský pro knížete Potěmkina). Ke konci její vlády už mělo město bezmála 200 000 obyvatel a 4000 domů.
V současnosti má Petrohrad i s okolními aglomeracemi pod správou města bezmála pět milionů obyvatel. Nabídkou a zejména cenami služeb se velmi rychle přizpůsobuje západním metropolím. Kdo navštívil město v dobách socialismu, kdy se hrdě hlásilo ke svému jménu Leningrad, dnes by jej patrně téměř nepoznal. Opravené a novotou zářící fasády většiny architektonických unikátů dávají zapomenout na dřívější šeď. Šampaňské a kaviár na pokojích v luxusních hotelech pro turisty z „východu“ jsou už také minulostí. Tento komfort si pochopitelně můžete ve špičkových ubytovacích zařízeních dopřát i nyní, budete ale muset sáhnout poněkud hlouběji do peněženky. Ostatně jako každý zahraniční návštěvník – například ceny vstupenek pro cizince jsou několikanásobně vyšší než lístky pro domácí zájemce o prohlídku. Aby nemohli být obviňováni z dvojích cen, dovedli na mnoha místech tento systém k dokonalosti. Vstupenky se nabízejí za jednotnou, pochopitelně tu vyšší cenu, ale ruští občané mají výraznou slevu. Pokud však budete chtít unikátní památky vidět, patrně nad tímto zlozvykem, který je bohužel součástí „národního folklóru“, jen mávnete rukou. Požitek z nepřeberné nabídky skvostů pak bude o to silnější. Znechutit by vás také neměla typická neochota až přezíravost místního personálu v obchodech, restauracích či právě u pokladen v muzeích.
Petrohrad a jeho okolí nabízejí návštěvníkům téměř neomezený počet pozoruhodných míst. Turista má většinou na prohlídku jen několik dní, i ty mu ale stačí k tomu, aby nasál něco z neopakovatelné atmosféry města, kterému se pro nespočet kanálů a říček přezdívá Benátky Severu. Spokojeni mohou být všichni. Kdo má rád místa s velkou koncentrací lidí, nevynechá jistě proslulou obrazárnu Ermitáž, kde se může společně s davy dalších uměníchtivých zájemců tísnit u skvostných pláten světových velikánů. Do některé z klidných petrohradských uliček nebo třeba do příjemného parku zase může zabloudit ten, kdo má raději klid a samotu. Nikdo by však rozhodně neměl vynechat návštěvu některého z palácových komplexů nedaleko města. Jednou z dominant Petrodvorce (nyní již opět uváděného pod původním jménem Petergof) je Dolní park s unikátním systémem fontán a vodotrysků zvaných Velká kaskáda. V Puškinu (známém také jako Carskoje selo) si zase lze při troše štěstí prohlédnout v Jekatěrinském paláci rekonstruovanou Jantarovou komnatu, záhadnou místnost opředenou řadou mýtů. Při příležitosti třístého výročí založení města se řada veřejných prostranství a reprezentativních budov dočkala nového hávu. Do Petrohradu se totiž sjížděly na oslavu miliony turistů z celého světa, aby mohly obdivovat obnovený lesk monumentálních architektonických památek. I proto je město vyhledávanou destinací a po celý rok dýchá kosmopolitní atmosférou.
Petrohrad je nejseverněji položeným městem s více než milionem obyvatel. Rozkládá se na šedesáté rovnoběžce, takže jeho geografická poloha odpovídá například jižní části Aljašky nebo jižní špičce Grónska. Na konci 19. století vědci napočítali v deltě Něvy mezi stovkou ostrovů bezmála padesát řek a kanálů. Po zasypání některých vodních toků se do dnešních dnů zachovala necelá polovina z nich. Největším ostrovem je Vasilevský o rozloze 1090 ha, druhým pak Petrohradský se zhruba 600 ha. Řeka Něva, která městem protéká v délce 28 km, je nejširší u námořního přístavu, kde měří úctyhodných 1250 m. Nejužší místo ve městě je mezi mosty Palácovým a Poručíka Schmidta, kde šířka dosahuje „pouhých“ 340 m. Hloubka Něvy se pohybuje od šesti do čtyřiadvaceti metrů.
Nejvíce turistů se do města sjíždí během června v době takzvaných Bílých nocí, za něž Petrohrad vděčí právě své zeměpisné poloze. Nezapomenutelná je v tuto dobu procházka po nábřežích zaplněných tisíci většinou mladých lidí. Ti si každý takový nezvykle dlouhý den spojený s proslulým otevíráním mostů užívají na břehu Něvy nebo na lodičkách přímo v jejím proudu. Oslavy, u kterých nechybí šampaňské a často také rachejtle, tak nápadně připomínají každoroční silvestrovské veselí. Ostatně Rusové slaví rádi a kdykoliv a pádný důvod k přípitku si najdou poměrně lehce.
Petrohradští jsou na své město právem hrdi. Za dobu své nedlouhé existence toho totiž prožilo poměrně hodně. Za druhé světové války například dokázali obyvatelé města za cenu velkých obětí bezmála devět set dní vzdorovat blokádě nacistických vojsk.
Nespočet muzeí, divadel a dalších institucí činí z města kulturní centrum Ruska. Právě tento fakt zdůrazňují místní při srovnávání svého města s Moskvou. Na věčnou rivalitu těchto dvou metropolí člověk narazí při různých příležitostech – umělci se předhánějí, aby se jim podařilo zinscenovat velkolepější představení, investoři v obou městech zase například usilují o prvenství v monumentálnosti a velikosti nových obytných komplexů. Obyvatelé Petrohradu si pochvalují zdánlivě poklidnou atmosféru, v níž se lidé mnohem méně stresují a za svými cíli ženou mnohem pomaleji než v hlavním městě. Více si cení příjemného počasí, které je zejména na jaře a na podzim spíše světlou výjimkou. Svůj volný čas také mnohem častěji tráví u šálku kávy s přáteli nebo na návštěvě muzeí, koncertů či divadelních představení.

Další informace o Rusku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Miroslav Grass