Co může být pro obyvatele kteréhokoli velkoměsta příjemnější, než možnost odpočinku v parcích. Třeba jen na chvíli, o polední přestávce, je příjemné projít se po trávníku nebo si na něj sednout a sníst si sendvič. Londýn oplývá zelení snad jako žádná jiná metropole. Bez parků a zahrad by se auty přeplněné město snad i udusilo. Oficiální údaje hovoří o tom, že zeleň tvoří třetinu Londýna, z toho parky a náměstí s trávníky a stromy pokrývají 174 kilometrů čtverečních.
Za množství zeleně vděčí britská metropole do značné míry svým panovníkům, kteří už v minulosti do svých parků vpustili veřejnost. I dnes nejznámější londýnské parky patří Koruně: Hyde Park, který přechází v Kensingtonské zahrady, Svatojakubský park, Green Park, Regent‘s Park spolu s Primrose Hill, Greenwich Park, Bushy Park a nejrozlehlejší Richmond Park.
Hyde Park je patrně nejznámější londýnský park. Kdysi tento pozemek patřil Westminsterskému opatství. V době panování Jindřicha VIII. to byla jelení obora, kterou zpřístupnil svým poddaným král Karel I. roku 1637. Hyde Park leží přímo v centru města a jeho severovýchodní cíp, který je již od roku 1872 proslulý jako Speakers‘ Corner (řečnický roh), sousedí s koncem ulice Oxford Street. Sláva řečníků stojících na krabicích od mýdla však již notně upadla. K beztrestnému vyjádření vlastních názorů je mnoho jiných příležitostí, a tak dnes v nedělních ránech najdeme na Speakers‘ Corner většinou jen několik pomatenců nebo i bohémy vracející se z flámu, kteří se zřejmě snaží k obveselení kolemjdoucích vypovídat se ze své opičky před příchodem domů. Jižně od ‘řečnického rohu’ se nachází prostranství, odkud při slavnostních i smutečních příležitostech zaznívají čestné dělové salvy. Tady občas mohou návštěvníci parku sledovat přesnost a rychlost královských jízdních dělostřelců. Po odpálení salv se tryskem přiřítí koňská několikaspřeží, dělostřelci za ně zapřáhnou svá děla a doslova během několika vteřin divákům zmizí z očí.
V Hyde Parku i v sousedních Kensingtonských zahradách je také několik jezírek, která jsou rájem vodních ptáků. Jejich chování je důkazem toho, jak mají Britové rádi zvířata. Můžeme se k nim přiblížit i na několik centimetrů, aniž by se labutě, kachny, divoké husy a další druhy opeřenců vyplašily. Vědí, že by jim nikdo neublížil.
Ještě větším množstvím vodních ptáků oplývá nejstarší královský park – Svatojakubský, ležící na místě vysušených slatin, mezi Buckinghamským palácem a prostranstvím zvaným Horse Guards Parade. Na počátku 17. století tu měl král Jakub I. svoji menažérii (zvěřinec) a jeho syn, král Karel I., tudy kráčel na popraviště na Whitehallu. Svatojakubský park je sice spolu s nedalekým Green Parkem nejmenším z královských parků, ale zřejmě nejkrásnějším. Jeho dnešní podobu mu dal v 19. století architekt John Nash. Je domovem více než třiceti druhů ptáků, včetně několika pelikánů, jejichž první párek daroval roku 1684 králi Karlu II. ruský ambasador. Současní pelikáni ze Svatojakubského parku však nemají s Ruskem nic společného. Londýnu je v polovině devadesátých let 20. století věnovala pražská zoologická zahrada.
Jsou-li královské parky v centru Londýna doménou vodního ptactva, Richmond a Bushy Park na jihozápadních hranicích velkoměsta jsou zase domovem početných stád jelení zvěře. Návštěvník se tady může cítit jako na venkově, i když je stále ještě v britské metropoli. Tu mu připomene jen pár výškových budov vykukujících občas za hradbou košatých stromů. Stáda bílých jelenů nejsou oddělena žádnou ohradou a volně se pohybují po celém parku. Návštěvníci, ročně jich je až tři miliony, se k nim mohou přiblížit jen na pár kroků.
Přes svou rozlehlost tvoří královské parky jen menší část londýnské zeleně. Plošnou převahu má nejméně třicet dalších velkých parků a nespočet menších parčíků v každé z městských částí.
K nejznámějším a nejnavštěvovanějším patří v severním Londýně Hampstead Heath, Holland Park a zahrady v okolí Kenwood Hous, kde se v létě pořádají koncerty vážné hudby, a také Battersea Park u jižního břehu Temže. Opomenout nesmíme ani botanickou zahradu Kew Gardens nedaleko Richmondu. Epping Forest je se svými šesti tisíci akry vůbec největší londýnskou zelenou plochou, která leží na jeho hranicích s hrabstvím Essex.
Nejkrásnější výhled na Londýn je z Alexandřina parku, kde stojí stejnojmenný palác. Byl vybudován roku 1873 jako odpověď severního Londýna na Crystal Palace, který byl po úspěšné Velké výstavě v roce 1851 přestěhován z Hyde Parku do jižní části města. V novém paláci, pojmenovaném po tehdejší princezně z Walesu, manželce pozdějšího krále Edwarda VII., se konaly koncerty, divadelní představení a výstavy. Během první světové války byl nejprve útočištěm belgických uprchlíků, později vězením pro německé válečné zajatce. V pondělí 2. listopadu 1936 z něj BBC začala jako první na světě vysílat pravidelný televizní program. V červenci roku 1980 velká část paláce lehla popelem. Před ohněm se podařilo zachránit jen bývalá televizní studia. Budova ale byla zrekonstruována do původního stavu a od roku 1998 se v ní opět konají nejrůznější veletrhy a výstavy. Je tu rovněž jedno z mála umělých kluzišť a také hospoda, která byla s notnou dávkou černého humoru nazvána Fénix. Za příznivého počasí je z terasy Alexandřina paláce vidět až do Greenwiche nebo i na Crystal Palace – přesněji řečeno na místo, kde stával, protože i tento palác zničil v roce 1936 oheň. Ale tento palác nebyl nikdy rekonstruován. Dnes tu najdeme další z londýnských parků, v kterém je řada sportovních hřišť.
Londýňané však ke sportování nepotřebují vyhrazené plochy. Proto můžeme každý den vidět v Hyde Parku či Regent‘s Parku hrát jen tak uprostřed trávníku kopanou, v Kensingtonských zahradách dokonce i volejbal a o víkendech v některých parcích tradiční kriket.
A komu by přece jen londýnské parky nestačily, může na nádraží Liverpool Street, v centru města, usednout na vlak, který ho za necelých pětačtyřicet minut zaveze do údolí řeky Lea s ptačími rezervacemi a možností dlouhých procházek v téměř panenské přírodě. Zpět do Londýna může jít třeba pěšky. Kdo by zatoužil po mořském pobřeží může po hodinové jízdě vlakem navštívit například přímořské městečko Brighton.
I když Londýňané hodně cestují, v případě nutnosti jim k odpočinku, díky své zeleni, vystačí sám Londýn.