Mnohá místa v naší vlasti jsou jedinečná svým geniem loci, získaným díky významným dějinným událostem či osobnostem, jež tam působily a vtiskly jim nezaměnitelnou pečeť. Často jsou taková místa doprovázena i hodnotami památkovými, přírodně krajinářskými, někdy i svéráznou mytickou tajemností. Příkladem takové asociativní kulturní krajiny je Blaník se svým okolím. Toto území má úzkou vazbu na duchovní dějiny a je také neodmyslitelně spjato se vznikem moderního českého národa. Lze je tudíž právem zařadit mezi „regiony národní paměti“.
Když se hovoří o Blaníku, obvykle tím bývá míněn pouze Velký Blaník, vrch vysoký 658 m. Ve skutečnosti zdejší krajině svojí charakteristickou siluetou ale dominuje dvojvrší Velkého a Malého Blaníku (nižší vrch o výšce 580 m). A právě toto z daleka nepřehlédnutelné dvojvrší již od pravěku nepochybně přitahovalo pozornost člověka.
Nejstarší doklad trvalého osídlení se dochoval na vrcholu Velkého Blaníku. Zdejší dodnes zřetelné pozůstatky masivních kamenných valů jsou připomínkou existence opevněného hradiště, které je na základě nečetných archeologických nálezů datováno do 5. stol. př. n. l., do přechodného období mezi érou halštatskou a laténskou. Historický a duchovní vývoj oblasti dokumentují zdejší románské kostely, ale také kaple, kapličky a další drobné sakrální objekty, jako jsou kříže, boží muka či smírčí kameny, dokládající zbožnost našich předků, ale také jejich estetické vnímání krajiny jako celku. Nejznámější je v tomto směru bezesporu zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny na vrcholu Malého Blaníku, skrytá ve stínu lesních velikánů. Největším z nich je přibližně 160 let starý smrk rostoucí přímo uprostřed zříceniny, který je v ústní lidové tradici nazýván Mnich.
První návrh na ochranu krajiny kolem Velkého Blaníku „velkou lesní rezervací Blanickou“ publikoval již v roce 1920 tehdejší vládní rada Luboš Jeřábek. Uskutečnění svého návrhu by se dočkal až teprve v roce 1981, kdy byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Blaník. Základním rysem zdejší harmonické krajiny je malebná pahorkatina s mozaikou lesních porostů, polí a luk, s remízky, kamenitými stráněmi a alejemi, protkaná potoky a rybníky, doplněná úhlednými vesničkami s řadou historicky cenných staveb. Největším zdejším tokem je Blanice (Vlašimská), zajímavá tím, že z jejího dna lze při troše štěstí vyrýžovat malé zlatinky neboli šupinky přírodního zlata. Je možno bez nadsázky říci, že Podblanicko si udržuje svůj nezaměnitelný krajinný ráz již po staletí.
Mytický Blaník
Do národního povědomí vstoupila hora Blaník a její nejbližší okolí především početnými verzemi blanické pověsti. Není divu, že z této památné hory byl v roce 1868 slavnostně dovezen jeden ze základních kamenů Národního divadla (lze ho spatřit dnes v jeho sklepení a je označen číslem 5). Jedna ze skal, tzv. Veřejová, je místem, odkud podle pověsti sv. Václav vyjíždí se svou družinou rytířů. Počátky pověsti o spícím vojsku v nitru Velkého Blaníku spadají do období vrcholného středověku. Drobná…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Posázaví
blanik.nature.cz
www.dumprirody.cz/blanik
www.blanik.net
www.podblanickeekocentrum.cz