Největší šikula je hrabě Drákula, zpívá se ve známé písničce Ivana Mládka, jemuž zřejmě nebylo nic svaté, a dotkl se tak ožehavého tématu, jemuž se prozíravější autor raději vyhne, aby nenarazil. Neboť psát o historické postavě takové pověsti může být riskantní i v roce 2020…
Přitom se nemusíme obávat samotného hraběte, který se obrátil v prach už na konci 15. stol. (a pokud ne, pak tedy určitě před více jak sto lety přičiněním hrdinů slavného hororu Brama Stokera), a strašidel už se taky nebojíme, s výjimkou toho, co nechal Evropou obcházet Karel Marx. Problém by mohl nastat spíš s jeho ctiteli, kteří neradi slyší, že by snad jeden z největších rumunských vladařů a turkobijců mohl být patologický vrah a dokonce, nedej Bože, upír noc co noc vylézající z hrobu a vysávající krev svých obětí.
Nejprve historická fakta. Vlad (tj. Vladislav) III. Dracula byl synem valašského knížete Vlada II., jemuž císař Zikmund v roce 1431 svěřil správu Sedmihradska neboli Transylvánie. Chlapec se narodil téhož roku v Sighişoaře, tehdy sídelním městě, kde se dodnes ukazuje jeho rodný dům, a nečekalo ho nic pěkného: jeho otec, se střídavým štěstím bojující s Turky, musel malého prince i se starším bratrem Mirceou jako rukojmí svěřit sultánovi. Složité zápletky tehdejší vysoké politiky nakonec přivedly Vlada na knížecí stolec (otec i Mircea byli mezitím zavražděni), na který roku 1447 usedl jako Vlad III., užívající po otci jeho přezdívku: Dracula. Přes neblahou podobnost jména s drakem či jinou příšerou šlo jen o hrdé připomenutí příslušnosti k řádu sv. Jiří, založenému legendárním Milošem Obiličem při obraně Balkánu proti Turkům ve druhé polovině 14. stol. a obnovenému Zikmundem. A k osobě slavného drakobijce, jak víme, patřil i drak, který se stal symbolem řádu.
Jako vládce Valašska, podobně jako jeho sedmihradský „kolega“ Štěpán Veliký na druhé straně velehor, strávil vajda (vévoda)Vlad III. celý svůj nedlouhý život v konfrontacích s osmanskou říší. Sídlil ve městě Târgovişte (zhruba 100 km severozápadně od Bukurešti), občas jako pokorný vazal, občas jako vzpurný potížista (v letech 1462–1466 byl dokonce vězněn Matyášem Korvínem) a především jako protřelý válečník hovořící plynně turecky a dokonale obeznámený s tureckými zvyklostmi.
Zajatce nebral, a pokud ano, dával je vraždit po tisících. Dobová svědectví (a nikoliv jenom pomluvy) hovoří o celých alejích nešťastníků narážených na zašpičatělé kůly lemujících přístupové cesty k jeho sídlu (v jedné ze zpráv zaslaných v roce 1462 Korvínovi se sám chlubí 23 884 popravenými, nehledě na bezpočet venkovanů upálených zaživa v dobytých vesnicích). A v krutosti si zřejmě liboval, jestliže pořádal hostiny při stolech obklopených chroptícími oběťmi (a kdo na podobný hodokvas neměl žaludek, skončil stejně). Týral i svůj vlastní personál, bez milosti vraždil sluhy a mrtvoly pohlavně zneužíval, podobné násilí páchal i na dětech, tradovalo se o něm též, že zaživa rozpáral svoji manželku, aby se přesvědčil, zda je opravdu těhotná, a jindy nutil rodiče, aby pojídali upečená vlastní nemluvňata. Do dějin vešla i epizoda z návštěvy sultánova poselstva, když ctihodní vyslanci před Vladem odmítli sejmout fezy a on jim je dal k hlavám přibít hřebíky… A tak dále a tak dále, i když zčásti šlo asi o plody lidské fantazie. Vlad Ţepeş, tedy „Napichovač“, jak mu současníci říkali, měl jistě hodně nepřátel a není divu, že už v jeho době se o jeho činech Evropou šířily hrůzostrašné historky, brzy i publikované a veřejně předčítané – německá balada Von ainem wutrich der heis Trakle waida von der Walachei (O zuřivci, který se jmenuje Drakula Vajda z Valašska) byla uvedena na dvoře římského císaře Fridricha III. už v roce 1463.
Boží spravedlnost se řídí podivnými cestami a na zvrhlého hraběte nakonec dosáhla už spravedlnost světská, když byl roku 1476 zabit, jeho hlava odeslána sultánovi a bezhlavé tělo pohřbeno pod prahem jakéhosi venkovského kostela (možná ve Snagovu, severně od Bukurešti). To se tehdy činilo také domnělým upírům, ale sadistický psychopat Vlad Ţepeş zřejmě s upíry neměl co do činění; ten si dobře vystačil s uvedenými zálibami…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rumunsko