Rumunsko je zemí mnoha tváří, svou polohou, dějinami a charakterem rozkročenou mezi střední Evropou (Sedmihradsko), Balkánem (Valašsko) a východní Evropou (Moldavsko). Obyvatele těchto tří historických regionů, které se definitivně sjednotily až v roce 1918, však po celá staletí spojovalo povědomí společného římského původu a jazyka, který vychází z latiny podobně jako italština či francouzština…
Značnou část českých turistů, kteří míří do Rumunska, lákají tamní hory pokrývající třetinu jeho rozlohy. Naprostá většina rumunských hor je součástí Karpat, pohoří táhnoucího se od východní Moravy přes Slovensko, Polsko, Ukrajinu a Rumunsko až do Srbska. Nejvyšší částí Karpat jsou nám dobře známé Vysoké Tatry, nicméně několik rumunských pohoří se jim výškou blíží a rozlohou je často překonávají. Navíc právě v Rumunsku najdete místa, kde se nepotkáte s dalšími turisty (a v ideálním případě ani s medvědem) a kde se žije pořád stejně jako před staletími…
„Jo, a tohle je náš špekturm,“ pravila bodrá vesnická žena učebnicově čistou němčinou a odemkla dvířka v přízemí gotické věže. Na železných hácích voněly nádherně vyuzené šunky…
Sibiň patří k nejkrásnějším rumunským městům. Snoubí se v ní rysy výjimečně zachovalého německého středověkého města s vídeňským barokem. To ovlivnilo sedmihradskou architekturu po roce 1699, kdy se Transylvánie stala součástí habsburské říše. Dnešní Sibiň, o jejíž obnovu se výrazně zasloužil její někdejší dlouholetý starosta a současný rumunský prezident Klaus Iohannis, zůstává přes svůj historický ráz živým městem, kde kvete bohatý kulturní život s řadou vyhlášených festivalů…
Pokud vám některý Bukurešťan řekne, že jede o víkendu na hory, pravděpodobně tím myslí, že jede do Sinaie, popřípadě do přilehlého Bușteni či Predealu. Tato letoviska na úpatí rozlohou malého, avšak vysokého pohoří Bucegi jsou z Bukurešti snadno dostupná a vzhledem k jejich poloze na důležité železniční i silniční trase, spojující Sedmihradsko s hlavním městem, sem zavítá i spousta zahraničních turistů…
Na severním konci vyhledávaného podhorského letoviska Sinaia stojí kousek od sebe dva zámky spojené s rumunskou královskou rodinou, ale také s českým architektem Karlem Límanem…
Rumuni jsou národ plný paradoxů. Rádi vyzdvihují svou historii, boj s Turky i významné osobnosti politiky a kultury, a pak vám jedním dechem řeknou tento vtip: Rumunsko je krásná země, jen škoda, že je obydlená. Kladou důraz na svoje tradice, náboženství a venkovský způsob života, ale přitom se jim výborně daří na inovátorských postech v oblasti IT…
Pravoslavné chrámy oplývají nádherou bohatě vyřezávaných ikonostasů a dalšího mobiliáře, ale zpravidla bez sochařských děl, která jsou odmítána už od středověku. Trojrozměrně pojaté zpodobení světců až příliš svádělo k bezduchému uctívání model – a v tom byly autority byzantského světa nekompromisní…
Největší šikula je hrabě Drákula, zpívá se ve známé písničce Ivana Mládka, jemuž zřejmě nebylo nic svaté, a dotkl se tak ožehavého tématu, jemuž se prozíravější autor raději vyhne, aby nenarazil. Neboť psát o historické postavě takové pověsti může být riskantní i v roce 2020…
Nádherně zachovalý středověký hrad, který střeží hranici mezi Sedmihradskem a Valašskem, leží v malebném průsmyku Rucăr-Bran mezi karpatskými pohořími Bucegi a Piatra Craiului. Ve 20. stol. začal být spojován s postavou upírského hraběte Draculy, protože odpovídá popisu ze stejnojmenného románu Brama Stokera…
Doslova v objetí hor leží čtvrtmilionový Brašov, město bohaté historie, hospodářské a kulturní centrum oblasti Ţara Bârsei, německy Burzenland. Je však též východiskem k výletům do jedné z nekrásnějších oblastí Rumunska a klíčem k průsmykům na cestě na jihovýchod země a k Černému moři…
Více než třísettisícové sedmihradské město Kluž, rumunsky Cluj-Napoca, připomíná na první pohled spíš velké provinční město než významnou správní a kulturní metropoli, což je dáno jeho rychlým rozvojem v posledních dvou stoletích. Ale rozhodně stojí za návštěvu, už jen kvůli zdejší atmosféře a několika významným památkám…
Za rumunské národní jídlo se považuje mămăligă, kukuřičná kaše, u nás známá pod italským názvem polenta. Rumunsko má však z kulinářského hlediska blíže ke svým sousedům, ať už z Balkánu a Černomoří nebo ze střední a východní Evropy, kteří v Rumunsku tvoří četné národnostní menšiny (Maďaři, Němci aj.). Základními potravinami jsou tak vedle kukuřičné mouky (mălai) také cibule, česnek, dýně, zelí, rajčata, papriky a lilek…
