Vzhledem k velikosti země je nabíledni, že se i její kuchyně kraj od kraje liší – vždyť Polsko kdysi sahalo až k Litvě a Krymu! Způsob vaření poznamenala jak chudoba vesnických obyvatel, tak šlechtická rozhazovačnost. Ani počasí není bez vlivu; zejména drsné zimy způsobily, že je polská krmě hutná a nešetří tukem. Vychází především z domácích surovin, jako jsou brambory, zelí, červená řepa, okurky, mrkev, kedlubny, kysaná smetana, maso, houby a uzeniny.
Hlavní jídlo se obvykle skládá ze tří chodů. Začíná se polévkou (zupa). Barszcz czerwony je – na rozdíl od hustého ukrajinského boršče – čirý vývar z kvašené červené řepy a bujonu, obvykle s masovými taštičkami (uszki), ale dá se pít i čirý ze sklenice jako svařené víno. Barszcz biały je z pšeničného škrobu a brambor, vylepšený kysanou smetanou. V letních dnech se podává studený zeleninový chłodnik se smetanou, případně s chřestem a krevetami, ale může být i z ovoce. Żurek je polévka z žitného kvásku, nakyslá, poměrně mastná, přidává se do ní zelenina a uzenina. Czarnina je hutná tmavá polévka z kachního vývaru a kachní krve. Dále se v Polsku vaří stejně jako u nás bramboračka (s kroupami jako krupnik), dršťkovka (flaki), zelňačka (kapuśniak), hrachovka (grochówka), houbovka (grzybówka). A pozor: rosól není sulc, ale vývar!
Jako předkrm se často podává ryba – třeba losos či sleď v kyselé smetaně, oleji nebo na octu, oblíbené je i cokoli v aspiku a zeleninové saláty.
Národním jídlem je bigos (maso a houby v kyselém zelí). Kotlet schabowy je obalený smažený kotlet, kołduny jsou masové knedlíky, kluski śląskie knedlíky bramborové ze Slezska, zrazy masové závitky s krupkami z pohankové mouky, ozór wolowy je dušený hovězí jazyk s povidlovou omáčkou, kaszanka je jelito s pohankou, vepřovému kolenu se zeleninou se říká golonka, zatímco zelný list plněný masem a zavinutý do tvaru spícího holuba se jmenuje goląbki. Pirohy (pierogi) přišly z Ruska a plní se masem, zelím, bryndzou či špenátem. Štětínskou specialitou je pasztecik, smažená kobliha s masem, kdežto tvrdá sušená uzenina kindziuk pochází z Litvy. V horách se jí i skopové (baranina). Židovského původu je prstencové pečivo zvané bagel. Velmi častou přílohou bývá bramborák – placki ziemniaczane.
Káva se pije nejčastěji „po turecku“ jako u nás, ale slabší a sladší. Z moučníků jsou nejoblíbenější makowiec, drożdzówka nebo tvarohový sernik. Lívancům se říká racuchy, kdežto palačinkám naleśniki. Při objednávce zmrzliny mějte na paměti, že jagoda je malina, kdežto naše jahoda se polsky řekne truskawka. Takových schválností najdete v polštině mnoho.
Víno si v Polsku raději nedávejte: nepěstuje se tam a dovážené je velice drahé nebo za moc nestojí. Zato polské piwo je skvělé, hlavně značky Żywiec, Okocim, EB, Warka nebo třeba bělověžský Żubr. Leckde dostanete i české nebo německé pivo. Po jídle se hojně pije wódka, ať už bylinková Żubrówka, anýzová a medem oslazená Kontuszówka, Wyborowa, Żytnia či Premium.
Na rychlé občerstvení postačí pouliční stánky, prodávající kromě klobás a hotdogů i zapiekanki (bagety s houbami a rozpečeným sýrem) nebo kebab umně zabalený v placce. U Baltského moře nebo u jezer dostanete ve stáncích smažené či uzené ryby. Občas ochutnáte i říční raky! Tradiční levnou jídelnu představuje mléčný bar, kde se zdaleka nepodávají jen mléčné výrobky. V některých bistrech vám na počkání uvaří třeba čerstvé pirohy. A v menších městech vám přímo na ulici za pár zlotých prodají misku plodů z domácích zahrádek. Tak dobrou chuť!