Polynéské kulturní centrum
Nad hladinou vodního kanálu se z dálky přibližuje rytmické bubnování a vzápětí se zpoza zákruty vynoří dvojitá kanoe s dřevěnou plošinou. Na plošině se několik statných bojovníků s nebezpečně vypadajícími válečnými kyji pouští do energického tance. Ze sveřepých výrazů obličejů a rituálního pomalování pozná i naprostý laik, že nejde o tanec s mírovým sdělením. Teprve po jeho skončení se připojují černooké dívky v sukních z trávy a s melodickými hlasy, působící jako příjemný protipól předešlého představení. Nápis Fidži na čele kánoe sice oznamuje, že jde o potomky obávaných lidojedů z předminulého století, ale z místa, kde s ostatními diváky stojíme, je vzdálenost k tomuto souostroví více než tři tisíce kilometrů. Jsme totiž na Oahu, nejlidnatějším z Havajských ostrovů, v instituci zvané Polynéské kulturní centrum.
Přestože může vzdáleně připomínat Disneyland, jde o zařízení všeobecně prospěšné. Vzniklo jako nadační projekt při mormonské univerzitě Brighama Younga v roce 1963. Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů (LDS), jak zní správný název mormonské církve, byla v Polynésii misionářsky velmi aktivní. Po roce 1850 se objevila i na Havajských ostrovech, zejména poté, co král Kamehameha III. vydal tzv. toleranční edikt, který měl hlavně umožnit koexistenci katolíků s reformovanými církvemi. Mormoni se původně usadili na ostrově Lanai, ale protože jejich kolonie The City of Joseph se dostala do názorových rozporů s vedením církve v Salt Lake City, asi 300 mormonů z Lanai si našlo nový domov na severním pobřeží Oahu v osadě Laie. V roce 1919 byla mormonská komunita dostatečně silná, aby si troufla na stavbu prvního mormonského chrámu na Havajských ostrovech. V 50. letech pak byla založena havajská Univerzita Brighama Younga, kterou dodnes vlastní a řídí mormonská církev. Univerzita má kolem 2800 studentů ze všech koutů Polynésie a 97 % z nich jsou příslušníci LDS.
Na počátku 60. let se zrodil nápad Polynéského kulturního centra, které se mělo především stát místem zachovávajícím původní polynéskou kulturu, se kterou se mormonští misionáři setkávali při své práci a která po druhé světové válce začala rapidně mizet. Dalším úkolem bylo poskytnout pracovní příležitosti studentům. Dnes studuje na univerzitě 70 % asi z 1300 zaměstnanců kulturního centra. Vedení jim povoluje pracovat ve školním roce 20 a o prázdninách 40 hodin týdně. Ze zisku hradí Polynéské kulturní centrum nejen platy studentů, ale podílí se i na stipendijních programech univerz…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Havaj