Jezdí-li člověk nějakou dobu po Valašsku, dívá se a naslouchá, nemůže uniknout termínu „portáš“, při prvním zaslechnutí poněkud záhadném. Takže – kdo byli portášové? Portášský sbor věrných Valachů založil císař Ferdinand III. v roce 1638 kvůli ochraně země před loupeživými vpády z Uher. Kromě ochrany zemských hranic začali portášové záhy rovněž zajišťovat bezpečnost v kraji, udržovat veřejný pořádek a taky chytat pašeráky soli z Uher. Ve své podstatě to byla vojenská, možná lépe polovojenská organizace, avšak bez uniforem – namísto nich nosili valašský kroj. Vyzbrojeni byli krátkou ručnicí, šavlí a obuškem. Sbor, který podléhal přímo císaři, tvořili prostí portášové, desátníci, šikovatelé a lajtnant (poručík). Tradičně početnou základnu měli portášové ve Valašské Bystřici jižně od Rožnova, a to především díky zdejšímu rodu Křenků. V centru obce před barokním katolickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie spatříte pod dvěma stříbrnými smrky dvojici zvláštních náhrobků, které tu zůstaly ze starého hřbitova u kostela. Jde o tzv. hroby portášů z konce 18. stol., lajtnanta a velkobystřického fojta Jiřího Křenka (jméno Valašská Bystřice se používá teprve od roku 1923, do té doby to byla Velká Bystřice) a jeho syna, desátníka portášů a kováře Ondřeje Křenka.
