K cestování a poznávání cizích zemí neodmyslitelně patří i ochutnávka domácí kuchyně a jejích specialit. Ta portugalská se dá stručně charakterizovat jako velmi chutná, bohatá, čerstvá, zdravá a rozmanitá. V Evropě patří k nejpestřejším kuchyním vůbec, protože odráží jak bohatství portugalských surovin, tak i historii země. Po staletí ji totiž obohacovaly nejrůznější exotické ingredience ze všech koutů světa.
Tradice používání olivového oleje téměř při každém jídle pochází už z římských dob. Maurským dědictvím jsou zase výborné sladké koláčky a všemožné další zákusky. Ze zámořských kolonií přišla hlavně spousta koření – pepř, pálivé papričky piri-piri, hřebíček, skořice, vanilka, ale kromě toho třeba také fazole a rýže. Vliv nejbližších evropských zemí, Španělska a Francie, se částečně odráží v omáčkách, polévkách a pečeném praseti.
Nejtradičnější portugalská domácí kuchyně je velmi jednoduchá. Vychází ze stravy chudých rolníků a rybářů, kteří měli jediný požadavek – levně se nasytit. Základem kuchyně severního Portugalska je vepřové maso, jako příloha brambory, luštěniny a zelí. Směrem k jihu stoupá více spotřeba ryb a mořských plodů. Nejběžnější přílohou je dnes rýže. Díky tomu mají dnes Portugalci v Evropě největší spotřebu rýže na hlavu. Často se používá česnek, olivy, kapary, různé bylinky, koriandr a petrželová nať. Každá oblast má také jiný druh chleba. Výborné jsou studené pokrmy, zejména polévky, jako třeba hlavně na jihu oblíbená rajská polévka gaspacho. Velmi chutná je tradiční teplá polévka ze severu caldo verde, jejíž základ tvoří brambory, kapusta, česnek, cibule a klobása. Jedním z národních jídel je cozido à portuguesa, jakási hustá gulášová polévka se zeleninou a různými druhy masa. Velmi kvalitní jsou sýry z ovčího a kozího mléka. Nejznámější a také nejdražší pocházejí z pohoří Serra da Estrela ve středním Portugalsku a z ostrova Madeiry.
Pokud chcete v Portugalsku ochutnat něco opravdu typického, dejte si rybu. Také v konzumaci ryb a darů moře jsou Portugalci první v Evropě s roční spotřebou více než 56 kg na osobu. Nejoblíbenější je treska zvaná bacalhau. Její konzumace sahá daleko do minulosti. U severního pobřeží Atlantiku se lovila už ve 14. stol. Dnes se dováží především z Grónska a Norska. V minulosti, kdy neexistovaly ledničky, se dalo maso uchovávat jediným způsobem – ryby se musely nasolit a vysušit. U portugalského pobřeží žila spousta ryb, například sardinky, ale k nasolení byly potřeba ryby, jejichž maso obsahuje co nejméně rybího tuku. Treska se hodí ideálně, protože má netučné, křehké a chuťově výborné maso.
Portugalci začali tresky dovážet hlavně z Norska a později také z treskového „ráje“ u severokanadského Newfoundlandu. V jejich kuchyni se tyto ryby rychle zabydlely – úspěšně nahrazovaly jiné maso během postních dnů a námořníci na objevitelských plavbách jim přezdívali fiel amigo, věrný přítel, protože nasolené tresky vydržely dlouhé měsíce. Portugalci s oblibou říkají, že způsobů úpravy bacalhau je 365, pro každý den v roce jiný. Před přípravou se musí nasolená treska nejméně na 24 hodin namočit do vody, aby změkla a část soli se vyplavila. Často se vaří bacalhau à Brás, kousky tresky s nadrobno nakrájenými bramborami a vajíčkem, nebo bacalhau com Natas se smetanou a pečenými brambory. Kromě toho je výborná i na olivovém oleji s vinným…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Portugalsku