Kdy a kde začaly dějiny Polska? V 10. stol. v Poznani… Město ležící uprostřed spojnice mezi Varšavou a Berlínem dnes na první pohled příliš dramat nenabízí, stejně jako okolní ledabyle zvlněná krajina. Ale nenechte se mýlit. Poznaň ovládali přes 125 let Prusové a dějiny se tam „přímo vařily“.
Starobylá historie vystrkuje růžky všude. Nejsilněji však sálá z Dómského ostrova (Ostrów Tumski) mezi hlavním tokem řeky Warta a jejím ramenem, které se jmenuje Cybina stejně jako řeka, jež se do něj zprava vlévá. Ostrovu dominují věže baziliky apoštolů Petra a Pavla, patronů města. Pochází z roku 968 a jde o nejstarší polskou katedrálu. Předrománské vykopávky a hroby prvních panovníků hluboko pod podlahou dnešního svatostánku dokumentují, proč se vojvodství nazývá Velkopolské.
Vrátit se do dávnošera lze však ještě sugestivněji v kulturním centru Porta Posnania (polsky Brama Poznania) o pár stovek metrů dále. Název instituce lze přeložit buď jako Brána Poznaně, nebo Brána poznání – už proto byste tam měli vyrazit co nejdříve. Ne, nebude to „učebnicová“ nuda. Poláci mají dar měnit mrtvé muzejní expozice v digitální přehlídku zajímavostí. Architekti Arkadiusz Emerla a Maciej Wojda z krakovského studia Ad Artis Archit pro centrum navrhli budovu v podobě minimalistické krychle, z níž je vidět katedrála. Uvnitř odlehčují prostory a často i zapeklitou historii průhledné podlahy. Pomáhají tomu i obří obrazovky, z nichž holograficky vystupují dějiny i jejich „herečtí“ představitelé. Navíc u pokladny zapůjčené sluchátko mluví na člověka zpěvavě česky. Snadno si tak zapamatujete, že v Poznani byl roku 966 pokřtěn vévoda Měšek I. Bral si za ženu kněžnu Doubravku Přemyslovnu, která s sebou přinesla křesťanství. Z názvu kmene Polanů, jehož vůdci z rodu Piastovců měli zemi vládnout dalšího půl tisíciletí, se ostatně zrodilo i slovo Polsko.
Devět století za pár vteřin
Když přestal ostrov stoupajícímu počtu svých obyvatel stačit, přestěhovali se lidé do hradiště za řekou. Nápis Posnania elegans Poloniae civitas (Poznaň, krásné město v Polsku) symbolizuje národní hrdost a loajalitu k nově vytvořenému království. Oboje se utužovalo po staletí. Počínaje rokem 1253 se město stalo baštou západní hranice země, křižovatkou obchodních cest i centrem vzdělání. Vnitřní rozbroje o 500 let později ale Polské království oslabily natolik, že toho využili dobyvační sousedé. V roce 1772 si široširou polskou zem rozdělilo Rusko, Rakousko a Prusko.
Poznaň se dostala do područí Pruska. Německy mluvící menšina změnila její jméno na Posen, ale duch nacionalismu ze srdcí obyvatel tím nevytlačila. Zákaz vyučovat původní jazyk ve školách, uzavření vůbec nejstaršího divadla v Polsku i likvidace literatury v polštině se vyvažovaly zakládáním pěveckých sborů. V nich se zpívalo výhradně po polšče. Povstání v prosinci 1918 tuto etapu ukončilo, byť v lidech zanechala i mnoho dobrého, například německý sklon k důslednosti nebo smysl pro obchod. Celé generace místních ostatně odjížděly za prací do Berlína, tak jako u nás Moraváci do Vídně. Němčina proto zůstala i v následujících dekádách běžným jazykem. Na řadě budov ještě vidíme nápisy v ozdobném švabachu, byť vybledlé. Jen renesanční radnice na Starém náměstí (Stary Rynek) k nim nepatří. Ta je popsaná v latince latinskými citáty, k nimž restaurátoři v 50. letech 20. stol. přidali i výňatky komunistické ústavy.
Staré náměstí, skutečný „pupek“ Poznaně, kam zavítá doslova každý, se tváří už dobrých 700 let stejně, ačkoli mnoho kupeckých domů bylo za 2. sv. války zničeno. Nahradily je však novodobé, pastelovými barvami zářící kopie. Jejich siluety a tvarosloví lze porovnávat s originály na obrazech, rytinách, daguerrotypiích i kolorovaných pohlednicích přímo v radnici. Malá expozice tam stručně přibližuje posledních asi 200 let Poznaně, včetně dobových cedulí, historického nábytku a osobních předmětů jejích obyvatel. Většina návštěvníků však dovnitř nejde a postává nedočkavě venku. Vytváří dav obdobný tomu před orlojem na Staroměstském náměstí v Praze a soustředěně hledí vzhůru. Na co že čekají? Po městském orloji se tu nepromenádují svatí, ani zvonečkem necinká smrtka. Zato se tam rytmicky popichují růžky Pyrek a Tyrek, dva kozlíci. Měli být upečeni na banket místních vojvodů, ale utekli řezníkovi a schovali se v radnici. Za svoji chytrost byli vystřiženi z plechu a zvěčněni pro další generace.
Staré Město
Dobrou představu o dispozici Starého Města (Stare Miasto) poskytne výhled ze 43 m vysoké věže, jež dominuje královskému hradu (Zamek Królewski). Nejstarší zachovalá královská rezidence v Polsku však má s originálním sídlem krále Přemysla II. ze 13. stol. jen málo společného. Hrad byl mnohokrát poničen, nejvíc na začátku 18. stol. v tzv. severní válce a pak za 2. sv. války. Částečně byl přestavěn v letech 1959–1964, další rekonstrukce proběhla v letech 2010–2013 podle návrhu architekta Witolda Milewského, který stavbu oblékl do renesančních šatů zdobených gotickou věží. Na rozdíl od svých dalších poznaňských projektů, od domů na Starém náměstí až po univerzitní budovy, se do vkusu místních netrefil. Ti stavbě neřeknou jinak než Gargamelův hrad – podle obydlí zlého čaroděje ze Šmoulů. Na hradě sídlí Uměleckoprůmyslové muzeum (Muzeum Sztuki Użytkowej) s asi 2000 exponáty zahrnujícími nábytek, keramiku, skleněné a kovové výrobky, zbraně, šperky i kostýmy. S „tradičními“ vitrínami a minimem popisek v angličtině však tato expozice zahraničního návštěvníka nijak neoslní.
S podobným despektem přespolní přistupují k návštěvě císařského zámku (Zamek Cesarski). Vždyť co očekávat od budovy, která byla dokončena jako sídlo posledního pruského krále a německého císaře Viléma II. až v roce 1913? Plány nakreslil architekt Franz Schwechten, ale panovník si je upravil po svém. Sám Vilém místo navštívil jen dvakrát, než na přelomu let 1918/1919 vypuklo tzv. velkopolské povstání a město se vrátilo k Polsku. Pobyt na tomto zámku nestihl ani Hitler, byť pro něj stavbaři upravovali všechny místnosti a vymysleli i vyhřívaný balkon, odkud měl pronášet projevy. Po válce byl zámek zpřístupněn veřejnosti jako kulturní centrum, které zahrnuje i divadlo či kino. A za návštěvu rozhodně stojí!
Totéž platí i o budově naproti. Jde o Centrum Szyfrów Enigma s expozicí, jež mapuje vývoj šifrovacích metod od starověku po dnešek. Když se do luštění hádanek a vzkazů ponoříte (a máte matematicko-logické uvažování), můžete tam strávit i tři hodiny. Hlavní poznatek je pak ten, že Poláci se zabývali německým šifrovacím jazykem Enigma mnohem dřív než britský matematik Alan Turing. Prvotní verze Enigmy rozluštili tři absolventi poznaňské univerzity – Marian Rejewski, Henryk Zygalski a Jerzy Różycki. Trvalo jim 10 let, než rozklíčovali systém rotorů na stroji připomínajícím psací stroj. Po zmáčknutí klávesy se dané písmeno posune vždy o určitý počet znaků vpřed či vzad. Vojenské Enigmy měly až čtyři rotory, a tady až miliony možností, jak udělat vzkaz bez klíče nerozluštitelným. Přesto s pomocí polských znalostí zvládli Angličané číst zprávy německých generálů dřív, než se k nim dostal Hitler. Světový konflikt tím zkrátili minimálně o dva roky…
Odpočinek v duchu mládí
Poznaň je s více než 600 000 obyvatel pátým největším městem Polska. Není už tolik svázaná s politikou, o to je důležitějším obchodním, průmyslovým a kulturním centrem, dějištěm mezinárodních veletrhů i vyhlášené letecké Air Show. Vizuální „barevnosti“ Poznaně přispívá i fakt, že se v ní pohybuje, převážně na kolech, asi 140 000 vysokoškoláků. Starobylá náměstí s řadou parků a dříve jednotvárné bloky domů doplňuje řada pomníků a památníků. Například nad malebným Dómským ostrovem se zvedá do výše 15 m hadovitý útvar z kovu, který naznačuje výšku dávno neexistujících obranných valů a opevnění bývalého hradiště. Komu nestačili trkající kozlíci na radnici, může si na náměstí Kolegiacki prohlédnout jejich sochy pěkně zblízka. Kousek od Královského hradu a Poznaňského národního muzea se můžete potkat s Golemem, 260 cm vysokou sochou z ocelových segmentů od Davida Černého. Legendární tvůrce golema, rabín Jehuda ben Becalel, u nás známý jako rabi Löw, se totiž narodil kolem roku 1520 v Poznani. Zajímavá je i moderní skleněná fontána na náměstí Svobody (Plac Wolności), původně zvaném Wilhelmsplatz. V minulosti bývalo náměstí místem setkávání smetánky, která sem mířila na posezení u kávy.
Dnes tráví většina obyvatel Poznaně volný čas v nákupním centru Stary Browar („Starý pivovar“) otevřeném v roce 2003. Jeho komplex zabírá několik domovních bloků. Navenek má charakter pivovaru Hugger, který zde fungoval od konce 19. stol. Projekt studia ADS provázal jeho zázemí s novými stavbami inspirovanými industriálním stylem. Stary Browar se považuje za vzor víceúčelových zařízení po celém světě. Navíc se jeho součástí stala Galerie Courtyard, kde se potkávají módní návrháři, umělci, performeři i vynálezci. A jejich díly jsou interiéry centra ozvláštněné.
Na dohled od města
Jedno z poznaňských hesel tvrdí: „U nás se mísí východní energie a západní styl.“ A nepřehání… Neboť na Západě už před desítkami let zjistili, že k plnému pracovnímu výkonu a spokojenosti je třeba i dostatek odpočinku. Ten je v Poznani často spojen s umělou vodní nádrží na severovýchodním okraji města, jezerem Malta (Jezioro Maltańskie) pojmenovaném podle řádu maltézských rytířů, jimž toto území kdysi patřilo. Na přehrazení řeky Cybiny a propojení s okolními rybníky začali pracovat už Němci za 2. sv. války, ale nejrůznější sportovní radovánky se tu provozují až od roku 1952. Dá se zde koupat, ale i jezdit na loďkách, v kánoích či nechat se táhnout navijákem na wakeboardovém prkně. Většina místních sem ale jezdí hlavně za poklidným odpočinkem na pláži nebo naopak za aktivním zdoláváním pětikilometrové trasy okolo jezera na kolečkových bruslích či při joggingu. V zimě se tu dá dokonce i lyžovat na uměle navršeném svahu s umělým sněhem a dvěma lyžařskými vleky. Stačí, aby teplota spadla pod nulu, a může se jít lyžovat.
Paradoxem je, že dlouhá léta oblast chátrala a trpěla nezájmem obyvatel. Oživit se ji podařilo až poté, co se tu uskutečnilo mistrovství světa v kanoistice. Dnes sem vede už i úzkokolejná železnice, turistický vláček Maltanka. Kdo si přeje větší klid a chce se vyhnout davům výskajících dětí, míří spíš do nedalekých lázní (Termy Maltańskie). Aquapark a svět saun nadchne nejen turisty narozené ve znamení Ryb či Vodnáře, vždyť jeho součástí je i skokanská věž a padesátimetrový bazén pro soutěže v synchronizovaném plavání, vodním pólu, freedivingu i potápění.
A tak je to v Poznani (skoro) se vším. Její vývoj se nikdy nezastavil. Umně míchá koktejl starého s novým a moderním. A většina z nás tuší, že takový mix vypadá zajímavě a také dokáže spolehlivě oslovit lidi napříč generacemi.