Jak se rodí evropský veletok? Docela nenápadně – pramen Labe se ukrývá v malé prohlubni na náhorní plošině, pokryté tmavými ostrovy kosodřeviny. Labská studánka se na stejnojmenné louce doslova ztrácí a není mnoho výše položených míst, odkud by na ni bylo vidět. Od prvních podzimních vánic až dlouho do jara ji navíc přikrývá bytelná sněhová poklice. Přesto je pramen Labe západním Krkonoším stejným symbolem, jakým je Sněžka na východě. V minulosti byl předmětem sousedských sporů majitelů panství a poutním místem, dnes především vábí mohutné zástupy turistů.
K prameni Labe vedou široké cesty. Symbolická studánka je pojata jako masivní kamenná skruž. Prostor kolem ní, uspořádaný do několika kamenných stupňů na způsob mělkého amfiteátru, uzavírá z jedné strany zídka s mozaikovými znaky 28 českých a německých měst, jimiž Labe cestou do Severního moře protéká (kompozice, navržená Jiřím Škopkem, je zde v roce 2008 právě 40 let a prošla dvěma rozšířeními). Poblíž studánky jsou umístěny dvě pamětní desky řídícího učitele Jana Buchara (1859–1932), propagátora krkonošské turistiky a lyžování. Červeně značená a po Bucharovi pojmenovaná cesta, sledující dodnes jeho nejoblíbenější trasu z Jilemnice do hor, končí právě zde. Studánka je prvořadým cílem návštěvníků hor již od samého počátku turistiky, a tak se nedivme, že místo poněkud ztratilo intimitu; nejlépe je jít sem po ránu nebo až k večeru, to zde není živé duše. Vlastní pramen však vyvěrá o něco výše, nenápadně skryt v mokřadu porostlém klečí. Skromná stružka se pilně zařezává do terénu a sílí vodou z přetékajícího rašeliniště i z širých suťovisek.
Necelý kilometr po proudu následuje velkolepé divadlo: skok řeky Labskou roklí. Nad vodopádem je umístěna vyhlídková plošina a obnovené stavidlo s malou zdrží, s jehož pomocí je možné krátkodobě zvýšit průtok v bystřině, a turistům tak poskytnout efektnější podívanou. Nedaleká betonová Labská bouda je bohužel příkladem ignorance, s níž lze do krajiny umístit předimenzovaný, částečně disfunkční hotel (původně hraběcí dřevěná bouda přiměřené velikosti vyhořela v r. 1965).
Turistický chodník obchází rokli s vodopádem několika serpentinami a vede na dno Labského dolu, který je nejlépe vidět shora, z hrany několika zdejších karů, nebo od Kozích hřbetů. Dole v údolí už jsou dobře patrné proměny řeky. Skoky po balvanech jsou náhle vystřídány poklidnými meandry ve vlastních náplavech, následuje první pojmenovaný pravostranný přítok Pančava s nejvyšším vodopádem v Čechách (149 m), hladké žulové plotny Labských kaskád, zleva přítok Pudlavy, donedávna skrytý v hlubokém lese, a po dalším klouzání po skalách poněkud nedoceněný Malý Labský vodopád. Tady se už turistická cesta proměnila na silničku, sloužící lesnímu provozu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše