Devadesát procent Poláků tvoří katolíci, čtyři pětiny z nich jsou praktikující. Panna Marie je patronkou, ba královnou Polska a její klášter v Čenstochové národním pokladem. Nedělním mším se přizpůsobuje rytmus života nejen ve vsích, ale i v městských čtvrtích.

Nikoho asi nepřekvapí, že je v Polsku nejvíce kostelů na světě. Ale že má tahle země třetí největší počet internetových bloggerů na světě (11 milionů!), to by asi čekal málokdo. Jsou mezi nimi nejen studenti, učitelé či novináři, ale i mnozí kněží. Zatímco u nás se ve vesnicích kostely postupně zavíraly, v Polsku zůstal kostel po celou dobu středobodem všeho dění. Nikdy se tu nepřestalo křtít, církevně oddávat ani pohřbívat.

Hnutí Solidarity se při žádné schůzce neobešlo bez církevní písně, dokonce často v kostelech přímo zasedalo. Gdaňský kostel sv. Brigity proměnil své nedělní mše v politické manifestace odporu. Ale i sami komunističtí funkcionáři chodili o nedělích do kostela a byli členy církve.

Kde se bere ta vroucí zbožnost a úzké sepětí skoro všech vrstev obyvatelstva s katolickou církví, když na západ od Polska vládne protestantismus a na východ ortodoxie?

Křesťanství přišlo do Polska z Čech. V roce 962 si první doložený polský kníže Měšek vzal za ženu českou křesťanku z rodu Přemyslovců Doubravu a přijal její víru. Tou dobou to byla nejen móda, ale i politická nutnost: panovníci dostávali od papeže svou zemi jako léno. Jejich poddaní však ještě dobrá dvě století uctívali své původní pohanské bohy a vyznávali přírodní kulty. O misionáře dvakrát nestáli, jak bohužel zjistil i pražský biskup Vojtěch při své misi k pohanským Prusům v Pobaltí; zaplatil ji roku 997 životem, ale stal se prvním polským světcem – když ze země Přemyslovců musel jako Slavníkovec uprchnout. Pod jménem Adalbert ho uctívají i německy mluvící kraje.

Postupně se však poddaní museli panstvu přizpůsobit. Přišli o svou polygamii, ale i o nedělní robotu. Církvi odevzdávali povinný desátek z úrody a za to směli (či museli) nechat pokřtít svá novorozeňata. Církev se však chovala nadmíru rozumně: netlačila na pilu, nechala je nadále stavět památníky svým předkům i slavit staré slavnosti spojené s přírodními cykly. Byla to zásluha především cisterciáckého řádu, jehož mniši šířili novou víru hlavně na venkově.

Když se ve 13. stol. centrální církevní moc rozklížila, ta polská – zbavena dohledu z Říma – naopak víru upevnila. Obrátila se k učení Tomáše Akvinského a v jeho duchu se snažila chránit poddané před výstřelky příliš autoritářských světských pánů. Ostatně už v 11. stol. se krakovský metropolita Stanislav postavil králi a přivodil jeho pád. Klérus tehdy získal punc spravedlivého obhájce práv i těch nejchudších.

Za vzmáhající se německé reformace povolal Zikmund II. August roku 1565 do země jezuity, kteří udělali pro vzdělávání obyvatel mnoho dobrého. A síle ruského pravoslaví z východu se Poláci ubránili přijetím brestlitevské unie v roce 1596, která vedla k vytvoření řeckokatolické církve na území Polska. Když pak krátce po třicetileté válce v roce 1655 ubránili Poláci proti Švédům poutní Jasnou Horu v Čenstochové, hovořilo se o zázraku Černé Madony a toto vítězství se stalo symbolem svobody Polska. Král Jan III. Sobieski…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Polsko