Kolonie Güell
Na Světové výstavě v Paříži roku 1878 se jeden významný katalánský průmyslník zastavil před výlohou pro prodejnu rukaviček Comella. Upoutala jej natolik, že se rozhodl poznat muže, který ji navrhl. Pro oba to do budoucnosti znamenalo velké přátelství a nadmíru plodnou spolupráci. Jeden proslavil druhého a jejich jména už zůstala navždy neoddělitelná: Güell a Gaudí.
Vyjíždím z centra ospalé nedělní Barcelony směr Santa Coloma de Cervelló. Proslulý podnikatel Eusebi Güell sem roku 1890 přemístil svou továrnu na textil. Na cestu mi stačí půl hodiny. Jen kousek od metropole, ale dostatečně daleko od šířících se dělnických nepokojů své doby. Güellovy plány nebyly nijak skromné. Projekt zahrnoval nejen vlastní továrnu, ale také obydlí pro dělníky, nemocnici, školy, obchody, divadlo, družstvo, kostel a dokonce i vinné sklípky – prostě kompletní obec.
Návrhu se jako celku chopil Gaudí, k ruce mu pak byli takoví architekti jako Francesco Berenguer, Joan Rubió a Josep Canaleta. Ráz kolonie i jednotlivých staveb vykazuje charakteristické rysy modernismu, jenž je v tomto případě aplikován na civilní a průmyslovou výstavbu. Na jedné straně vidíme například bohaté využití cihly, inspirované tradiční lidovou katalánskou architekturou, na druhé straně začlenění nových technik a stavebních materiálů jako železo a keramika. Zároveň je vše ovlivněno anglickou estetikou dělnických kolonií.
Stoupám ulicí Aranyó až na vyvýšený jihozápadní okraj kolonie. Dostávám se před impozantní budovu bývalé chlapecké školy, která by pro svůj gotický nádech mohla sloužit k výuce Harryho Pottera a jeho kouzelnických přátel. Je dílem Francesca Berenguera a má dvě části – v jedné se učilo, druhá sloužila k více než důstojnému ubytování pro učitele.
V Güellově impériu stálo vzdělání vysoko na žebříčku hodnot a pro výuku dětí zaměstnanců se vybírali kvalitní profesoři, jimž se dostalo vynikajícího zázemí. Učilo se podle nejnovějších francouzských a německých pedagogických metod, mezi předměty byly například hudba a lineární kresba. Dbalo se také na zdraví a fyzickou zdatnost žáků, a k pravidelným praktikám patřilo třeba otužování. Dívky se vzdělávaly ve farním centru Sant Luis, které zároveň fungovalo jako sídlo náboženského spolku Dělnický svaz Svaté rodiny. Šlo o jakési středisko mimoškolních aktivit, které nabízelo organizované hry, tělocvik, regionální tance a samozřejmě katechismus.
Od školy se vracím ulicí Camí de Can Ros, na jejímž rohu stojí jeden z nejvýstavnějších domů kolonie, Ca LʼEspinal. Eusebi Güell osobně navštěvoval kolonii jen několikrát do roka a veškerá zodpovědnost za běh celého komplexu ležela právě na správci, panu Espinalovi. Zasloužil si proto nadstandardní bydlení i plat. Architektem této modernistické stavby, která se inspirovala maurskou i gotickou architekturou, byl Joan Rubió y Bellver. Hned vedle stojí původní lékárna a zároveň dům lékaře a chirurga. Lékař, který za nemocnými dojížděl, nejen léčil, ale prováděl i zdravotní osvětu a také inspekce. Simulanti se netrpěli. O léčbu nemocných a o novorozeňata se zase sta…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provincie Barcelona