Norsko 2

Není v Evropě oblasti, kde by se moře zakusovalo do pevniny tak hluboce, jako na západním pobřeží Norska. Fjordy, mořské ruce s rozevřenými prsty, sahají mnoho desítek kilometrů do nitra hor. Délka norského pobřeží díky nim dosahuje neuvěřitelných 21 000 kilometrů, ačkoliv z jihu na sever měří vzdušnou čarou pouhých 2650 kilometrů.

Na vyhlídce nad Geirangerem zastavují auta a autobusy. Před zraky turistů se tady otevírá jakýsi obrovský přírodní kotel, na jehož dně se modrá vodní hladina. Zvedají se od ní obnažené, téměř kolmé skalní stěny a příkré srázy porostlé stromy. Obří zaoceánská loď, jež v tomto přírodním lůně kotví, vypadá zdálky jako dětská hračka. K jejímu otevřenému boku přirážejí malá plavidla, aby pasažéry převezla ke břehu. Na návštěvu Geirangeru mají vymezený čas, a tak nejdříve spěchají do obchodu se suvenýry. Z nábřeží pozorují rušné dění na vodě stovky lidí. Za celé léto jich je několik set tisíc, sezona ale trvá jen od května do září, na zbytek roku se Geiranger noří do majestátního klidu. Neruší ho dokonce svými pravidelnými denními příjezdy ani legendární pobřežní expres Hurtigruten, jenž do fjordu zajíždí jen v létě. Teď ale bíločervená Hurtigruten King Harald právě opouští přístaviště a naopak z vyhlídkové plavby po fjordu se vrací modrobílá loď plná turistů. Sotva z ní vystoupí, vystřídají je na palubě další. Obsazují hlavně místa na zvýšené otevřené palubě, aby si mohli dokonale vychutnat nádheru fjordu. Výletní trajekty brázdí jeho vody už od roku 1869.

Geirangerfjord je považován za nejkrásnější fjord v Norsku. V roce 2005 to potvrdilo i UNESCO, když přijalo tento přírodní drahokam na seznam Světového dědictví, kde je zapsán spolu s oblastí Nærøyfjord. Geirangerfjord patří k rozvětvenému systému mohutného Storfjordu, jenž se zařezává do pevniny u města Ålesund. Ve vnitrozemí se dělí na severní Tafjord a jižní Sunnylvsfjord, jehož východní odnoží je právě Geirangerfjord. Jako zelený had se v délce 15 km ve dvou velkých obloucích vine pohořím Sunnmöre. Původně malá vesnička a nyní hlavně vyhledávané turistické středisko Geiranger je nejvzdálenějším bodem fjordu, leží asi 110 km daleko od pobřežní linie.

Mohutné skalní stěny fjordu působí úchvatně a nepřístupně. Vymodelovaly je do této podoby před 15 až 110 tisíci lety ledovce. Fjordy vznikly v místech, kudy se z hor valily vodnaté řeky a ve skalnatých úbočích vyhloubily ostře zaříznutá údolí. Během poslední doby ledové je zaplnila plazící se ledová hmota, jež údolí svou obrovskou silou prohlubovala a zaoblovala jejich dno. Když pak ledový krunýř odtál a pozvolna ustoupil, zůstala po něm ledovcová údolí sevřená strmými stěnami. Ohromné množství vody, které rozpuštěním ledovců vzniklo, zvedlo hladiny oceánů a voda částečně údolí zatopila. Zatímco hloubka fjordů na jejich konci často odpovídá výšce útesů zvedajících se nad hladinou, v blízkosti moře jsou naopak mělčí. Nejdelším a nejhlubším fjordem v Norsku je Sognefjord, jenž se táhne v délce 206 km až ke Skjoldenu a v nejhlubším místě měří 1308 m.

Malebnou kulisu vytvářejí Geirangerfjordu mohutné horské hřebeny, z nichž vyčnívají vrcholky Blöhorn (1738 m) a Söthorn (1778 m). Skalní stěny Geirangerfjordu tvoří hlavně žuly a ruly. Na místech s výskytem břidlice a křídy se už drží půda a rostou rostliny. Bohatá flóra se objevuje také tam, kde došlo k sesuvům půdy, a na skalách obrácených k jihu, kde rostou i listnaté stromy vyžadující teplo. Travnaté louky barví červené kohoutky, žluté pryskyřníky, kakosty a spousta dalších květin. Norské fjordy vlivem teplého Golfského proudu nezamrzají, zeleň je díky tomu svěží a v chráněných zátokách se daří i ovocným stromům. Útesy lemující břehy jsou ale až jednotvárně pusté, holé a strmé, a tak je s podivem, že se lidé usazovali nejen na březích fjordů, ale i desítky metrů vysoko na úbočích skalnatých srázů, kde se živili farmařením. Život jim ztěžoval hlavně obtížný přístup k jejich obydlím, jenž je nutil, aby byli zcela soběstační, odkázaní na vlastní úrodu a chov zvířat. Opuštěné farmy jsou dnes oblíbeným cílem turistických výšlapů. Nejznámější Skageflå je přilepena nad fjordem ve výšce 250 metrů. Obydlena byla od středověku do roku 1916 a patřila k velkým kozím farmám se třemi horskými pastvinami, na nichž se zvířata pásla v letních měsících. Pěší túra z Geirangeru do Skageflå trvá tři hodiny, turisté ale mohou vystoupit z výletní lodě na břeh fjordu a absolvovat velmi strmý půlhodinový výstup k farmě. Přímo naproti, velmi blízko vodopádu Sedm sester, se nachází farma Knivsflå, k níž patřila i horská pastvina ve výšce 500 m. Od stavení k ní vede již hodně zarostlá úzká horská stezka. Z Knivsflå lidé odešli již v roce 1898, protože je ohrožovaly padající skály. Ty nepředstavují nebezpečí jen pro obyvatele žijící přímo pod skalními útesy, ale i daleko od nich, na břehu fjordu.

V roce 1934 taková katastrofa postihla vesnici Tafjord. Obrovský kus skály, který se odlomil z hory Langhammaren a zřítil se do fjordu, vyvolal obrovskou tsunami, jež ještě v Tafjordu dosahovala výšky 16 m a zabila 40 lidí.

Když Geirangerfjord objevili turisté, chopili se farmáři, do té doby odkázaní na těžkou práci na příkrých úbočích hor, příležitosti a začali návštěvníkům poskytovat služby. Z přístavu, kam připlouvali turisté na lodích, je na ponících vyváželi do kopců k úchvatným vyhlídkám. K rozvoji turistiky přispěly i silnice Nibbevegen, dokončená v roce 1938, a Ørnevegen otevřená roku 1956, které v severojižním směru napojily středisko na norskou silniční síť a kromě toho se samy staly prvotřídní turistickou atrakcí s báječnými výhledy ze zastávek mezi serpentinami. S historií turistiky v Geirangerfjordu, životem lidí, jejich kulturou a také přírodními zajímavostmi a bohatstvím flory a fauny seznamuje velmi atraktivním způsobem informační centrum Geiranger Fjordsenter.

Na výletní lodi není snad nikdo, kdo by neměl fotoaparát a nesnažil se pořídit co nejvíce záběrů. Tlačenice u zábradlí s nejlepším výhledem se zvyšuje hlavně ve chvílích, kdy se v blízkosti objeví jiná loď, odvážlivci na kajacích nebo když se plavidlo přiblíží k některému z vodopádů, jež zdobí kolmé skalní stěny částečně pokryté zeleným kabátcem divoké vegetace. Jedničkou v Geirangerfjordu je vodopád Sedm sester, jenž patří k nejproslulejším v Norsku. Voda se v sedmi pramenech řítí volným pádem 250 m. Podle legendy tady sedm sester laškovně tančí a přes fjord s nimi flirtuje Nápadník, jak se jmenuje jednoduchý vodopád na protější straně. V létě impozantnost vodopádu poněkud slábne vzhledem k menšímu množství vody, zato na jaře se mění v divoký a nespoutaný živel. V tomto čase do fjordu padají desítky dalších vodopádů, širokých a bíle zpěněných, ale i úzkých a důstojně poklidných. Často je krášlí duha, kterou promítá slunce na jemný závoj utkaný z milionů kapiček vodní tříště. Takové přírodní divadlo neváhají cestující na vyhlídkové lodi ocenit obdivnými výkřiky.