Podkrušnohorské pánve procházejí těžkým obdobím devastace a pozvolné rekultivace. Budoucnost této oblasti leží v rukou zdejších těžebních společností, státní i komunální správy a jednotlivých občanů Podkrušnohoří.

Žádná krajina nemá stabilní podobu, ale její proměny jsou zpravidla pomalé a nenápadné jako letité změny v lidské tváři, a proto je považujeme za přirozené. Náhlá destrukce krajiny však není jen výsadou lidí. I tady v Podkrušnohoří se můžeme ve vrstvách otevřených lomů dočíst o opakovaném ničení mělkých jezer výbuchy Doupovských sopek (po kterých dnes zbyly Doupovské hory), jejichž horká mračna dozajista zničila vše živé a kraj zmizel pod mnohametrovými vrstvami popela. Ledový dech nedalekých čtvrtohorních ledovců zas změnil pánve pod zvedajícími se Krušnými horami v mrazivou tundru.

ČAS ZMARU
Dvě staletí těžby hnědého uhlí se těmto přírodním katastrofám v mnohém podobají. Zejména v 70. a 80. letech minulého století došlo k naprosté destrukci všech přírodních složek. Zmizel reliéf krajiny se vším, co na něm žilo. Dýmající uhelné elektrárny zahalily celý kraj smogovými mlhami a sirnými oblaky, ze kterých padaly kyselé deště a tuny popílku. Rozvrácený vodní systém podhorských řek nahradila umělá koryta – často jen páchnoucí stoky. Vyrůstající chemický průmysl otrávil i podzemní vody…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2006

Hledáte ubytování v Krušných horách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Jan Votýpka