Provincie Barcelona
Říká se, že dvěma hlavními problémy Barceloňanů v každodenním životě jsou nezaměstnanost a turistika. Nepřetržitý proud návštěvníků, kteří chtějí poznat proslulé město, představuje velkou zátěž. Četná graffiti na exponovaných místech neomaleně vybízejí turisty k odchodu. Přínos turistického ruchu je nepopiratelný, ale hlavní město Katalánska začíná praskat ve švech. Přitom není jediný důvod zůstávat pouze v něm. Provincie stejného jména, která metropoli obklopuje, vás přinejmenším mile překvapí. Svou rozlohou 7728 km2 patří k těm menším, počtem obyvatel jí ale patří druhá příčka, hned za Comunidad de Madrid.
Téměř polovina obyvatel provincie, více než dva a půl milionu, žije v regionu Barcelonès, tedy v samotné Barceloně a jejím nejbližším okolí. Zbylé tři miliony jsou rozesety po jedenácti dalších comarcas (krajích). Úředními jazyky, tak jako v ostatních katalánských provinciích, jsou katalánština a španělština.
Pro zviditelnění provincie poněkud zastíněné velkolepou Barcelonou a k přilákání turistů také mimo hlavní město byla vytvořena turistická značka Costa Barcelona (Pobřeží Barcelona). Zahrnuje šest z celkových 12 krajů, které se vyznačují hustou sítí služeb a širokou nabídkou volnočasových aktivit.
I když termín Costa Barcelona neodkazuje pouze na vlastní pobřeží, pro turistický ruch je právě pobřeží nadmíru důležité. Jde o desítky kilometrů rozmanité krajiny na severovýchod a jihozápad od metropole. Leží tu rybářské vísky jako Garraf nebo Arenys de Mar, šarmantní přístavy jako Sitges, najdeme zde strmé útesy i skryté zátoky a samozřejmě také 21 písečných pláží, které se chlubí modrými vlajkami.
Příjemné počasí s horkými léty a mírnými slunnými zimami je ideální pro vodní sporty. V nabídce jsou potápění, jízdy na plachetnicích, windsurfing, kajaky, vodní skútry a dokonce i surfování, i když jen sporadicky a především v zimě. Místní kuriozitou je patín catalán, něco jako katamarán s plachtou. Autory netradičního dopravního prostředku představeného světu v roce 1942, jsou bratři Mongé z Badalony.
Pokud se rozhodnete vzdálit od pobřeží a vyjet do vnitrozemí, zjistíte, že Barceloně „chrání záda“ zelený pás tvořený masivem Montseny, skalnatým Sant Llorenç del Munt i lʼObac a pohořím Collserola. Spatříte dramatické horské scenerie, působivé skalní útvary, ale i klidné bučiny, doubravy a vůbec hluboké lesy, s nimiž se pojí spousta legend a historek o lupičích. Objevíte jeskyně a kaskády, říčky a jezy, půvabné poustevny, kostely, mlýny, skromná venkovská stavení a elegantní panské domy. A v městečkách jako Caldes de Estrac, Caldes de Montbui nebo la Garriga na vás čekají termální lázně.
Ekonomickou hnací silou provincie jsou zemědělství, rybářství, lodní stavitelství a námořní obchod. Ten výrazně podpořil roku 1778 španělský král Karel III., když dal Katalánsku povolení obchodovat s Amerikami. Dobrodruhům a obchodníkům, kteří odešli za oceán, se říkalo indianos nebo také americanos. Ti, kteří byli úspěšní a vrátili se na rodnou hroudu, inspirovali svými příběhy o pohádkovém zbohatnutí ostatní. Především však přispěli ke skutečnému rozvoji a prosperitě celého regionu. Kromě vlastních sídel totiž zakládali podniky, investovali do místní infrastruktury a nechávali stavět společensky prospěšné instituce jako školy, divadla, nemocnice pro chudé či starobince. V mnoha případech nešlo ani tak o altruismus jako o okázalost, důležitý je však výsledek. Stačí se projít městy jako Canet de Mar, Mataró, Sitges nebo Vilanova i la Geltrú, aby vaše představa o této kapitole místních dějin nabyla konkrétních tvarů.
Informace o fascinující minulosti provincie bude možná dobré začít o hezkou řádku let dříve, konkrétně o 65 milionů. V kraji Bergadá se v někdejším uhelném dole nachází paleontologické naleziště Fígols-Vallcebre Fumanya, jedno z nejdůležitějších křídových nalezišť v Evropě. Našlo se tu na 3500 dinosauřích stop a velké množství fosilních vajec a kostí, některé obřích velikostí.
Z historie lidského osídlení stojí za zmínku iberské oppidum La Esquerda z 5. stol. př. n. l. v kraji Osona. Kromě archeologického významu zaujme také svou úchvatnou polohou na ostrohu 30 m nad meandrem řeky Ter. Za další historickou etapou a zároveň nejlépe zachovanými římskými lázněmi na katalánském území se můžeme vydat do Sant Boi v kraji Baix Llobregat. V podzemní části Muzea města Badalona lze zase obdivovat urbanistické pojetí velkého římského města Baetulo, které bylo starší než Barcino (antická Barcelona).
Katalánskou specialitou je především umění románské, a provincie Barcelona není výjimkou. Jeden z nejzajímavějších románských komplexů, klášter Sant Cugat z 9. stol., je obklopen parky a moderními třídami dnešního města Sant Cugat del Vallès. Svá specifika má i katalánská gotika, která se rozvíjela mezi 13. a 15. stol. především v Barceloně a jejím okolí. Nežene se tolik do výšky, je skromná, pověstná svou dekorativní střídmostí. K jejím skvělým příkladům patří například kostel Santa María del Mar a klášter Pedralbes v Barceloně nebo bazilika Santa María de la Aurora v Manrese. Pokud sem pojedete v létě, s velkou pravděpodobností budete mít možnost navštívit jindy potemnělé kostely, kláštery a středověké hrady coby nasvícené koncertní síně se skvělou akustikou.
Renesance přišla do těchto končin se zpožděním, ale také tu zanechala své stopy. Za jednu z nejlepších ukázek se považuje fasáda sídla katalánské vlády Generalitat v Barceloně z konce 16. stol. Člověk si při pohledu na tento palác také připomene, že Katalánsko má vedle vlastního jazyka i řadu dalších specifik, která spolu s ekonomickou krizí Španělska vedou ke stupňujícím se separatistickým tendencím.
Zatímco katalánský jazyk, jeden ze zásadních projevů národní identity, dosáhl svého kulturního a literárního vrcholu ve středověku, s renesancí a politickou a ekonomickou expanzí do zámoří po objevení Nového světa začala být protěžována kastilština. Politika Bourbonů v 18. stol. vedla jen k dalšímu sjednocování státu na všech úrovních, včetně jazyka. Až politická a kulturní situace 19. stol. umožnila obrozenecké hnutí známé jako Renaixenca. Katalánský jazyk i kultura byly znovu oprášeny a vyzdviženy z dočasného zapomenutí. Renaixenca se soustředila zejména na oživení středověkých tradic, které byly považovány za základ historických kořenů Katalánska. Rozhodující úlohu v tomto směru sehrál modernismus, který se v podstatě stal katalánským národním stylem. Roku 1885 architekt Elies Rogent inicioval úsilí o obnovení katalánské románské architektury a v jeho stopách pokračovali také velcí modernističní architekti jako Lluís Domènech i Montaner nebo Puig i Cadafalch.
je třída La Rambla.
S Antonim Gaudím v čele se na přelomu 19. a 20. stol. stala katalánská architektura hrou plnou fantazie a představivosti. Jedinečná estetika modernismu zanechala stopy snad na všech typech staveb i na bezpočtu užitných předmětů. Její neposedné linie dnes zdobí obytné domy, obchůdky, vinné sklípky i průmyslové haly. Modernistický duch přitom není silně přítomen pouze v Barceloně, ale po celé provincii. Venkovská stavení přetvořená na skutečně honosná sídla, jak tomu je například ve Vallès Oriental, jsou dnes součástí historického dědictví, označovaného jako „modernismus letních sídel“.
Některé průmyslové haly byly pro své estetické kvality přeměněny v muzea. Příkladem jsou Nau Gaudí v Mataró, které věnujeme samostatný článek, nebo textilní továrna Aymerich, Amat i Jover v Terrasse, dílo architekta Lluíse Muncunilla, v současnosti Muzeum vědy a techniky Katalánska. Neopomenutelná je kolonie Güell v kraji Baix Llobregat.
Muzea jsou vůbec silnou stránkou provincie, počtem i kvalitou. Chuť a vůle dokumentovat vše, co se týká vlastní historie, kultury, ekonomického rozvoje či vědy je svým způsobem výsledek velmi rozvinuté katalánské podnikavosti a schopnosti dobře se prodat. V Cornellà de Llobregat tak můžete narazit na Muzeum matematiky, v Granollers na Muzeum přírodních věd a v Premià de Mar vás čeká Muzeum textilního potisku. V horském spektakulárním Castellar de nʼHug objevíte Muzeum cementu, v Capellades Muzeum papíru, v Sabadellu Muzeum plynu, v Torelló Muzeum soustružnictví a coby potencionální třešnička na dortu může sloužit Muzeum Bacardi v Sitges, samozřejmě s ochutnávkou.
Když už jsme u alkoholických nápojů, je těžké mluvit o provincii Barcelona a nezmínit víno, neoddělitelnou součást zdejší kultury již od dob Iberů. Daleko mladší, ale neméně autentické je pak šumivé víno známé jako cava. S ochutnáváním obou je dobré začít v kraji Penedès.
Vlastní kapitolou je místní kuchyně, která se vyžívá v překvapivých kombinacích darů moře a země a již můžete intenzivně prožívat při nesčetných gastronomických událostech.
Vedle veškerého materiálního bohatství, které tento kout planety nabízí, zbývá ještě zmínit bohatství nehmotné, ale pro místní kulturu a identitu o to více důležité, tedy lidové svátky a tradice. V zimním období karneval, o Velikonocích procesí Corpus Christi a caramelles, v létě Velké svátky, Festas Major, a na podzim slavnosti spojené s vinobraním. Při jakékoliv vhodné příležitosti pak uvidíte tance sardana a ball de gitanes nebo „bojové“ tance balls de bastons. Katalánské duší i tělem jsou kuriozity jako baixada del pi, spočívající v heroickém přenášení obrovského borovicového kmene sehranými skupinami „nosičů“, boj mezi dobrem a zlem při els diables, ďábelských ohnivých tancích, nebo dechberoucí castellers, stavitelé lidských hradů.
Ať přijedete v kteroukoliv dobu, na nějaký svátek nebo festival narazíte. A pokud náhodou ne, vůbec nic se neděje. Materiální nabídka je nepřeberná a stačí sama o sobě k tomu, aby si vás provincie Barcelona obtočila kolem prstu.
Další články z vydání o Provincii Barcelona naleznete zde