Konvoj tří pltí zpočátku poklidně pluje po tichém Dunajci, který je místy tak mělký, že je vidět každý kamínek na jeho štěrkovitém dnu. Na pravém břehu květnatá louka, za zády Červený Kláštor a přímo před sebou Tri koruny, bílé štíty skal, které se zvedají nad horský les. To je jeden z nejpůsobivějších pohledů na tento krásný kout Slovenska, kde řeka Dunajec rozřezává bradlové pásmo na dvě části a svým meandrovitým korytem je dělí na polskou a slovenskou část. Horská skupina Tri koruny na pravém břehu patří Polsku stejně jako větší část Pienin. Z tichého rozjímání člověka náhle vytrhnou peřeje, kterými se Dunajec probíjí prvním zaklesnutým meandrem kolem Klášterní hory. Rychlý proud na stále hlubší vodě unáší pltě až do úžiny Zbojnický skok. Tady se skalnaté svahy z obou stran prudce noří do řeky a spojují se až na jejím sedm metrů hlubokém dnu. Peřeje střídají tiché zátočiny, řeka se vine jako had a přírodní scenérie se rychle mění – tu napříč toku stojí zdánlivě nepřekonatelná příkrá stěna Facimiechu, jindy se otevře celé široké panorama okolních skal. Cesta uběhne tak rychle, že se ani věřit nechce, že už pltě přistávají u břehu krásné Polany, květnaté louky, která vyrostla na náplavovém břehu říčního meandru pod masívem Holice. Tady plavba na pltích obvykle končí, ale krásné vzpomínky na ni zůstávají…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2004

Další informace o Slovensku naleznet zde: http://www.sopka.cz