Slavné město Padova, ležící necelých padesát kilometrů západně od Benátek, se pyšní antickou minulostí i jednou z nejstarších univerzit v Evropě, jež existuje přinejmenším od roku 1222. Na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO se však dostalo díky docela nenápadné instituci – botanické zahradě.

Orto Botanico di Padova je nejstarší botanickou zahradou na světě. Od roku 1545, kdy byla založena, existuje nepřetržitě na stejném místě, její centrální část má stále stejnou prostorovou dispozici a vzhled jen mírně pozměněný stavebními úpravami z počátku 18. stol. S přívlastkem „nejstarší“ bývá dobré zacházet opatrně a platí to i pro botanické zahrady. Ve Vatikánu a v Salernu vznikly podobné zahrady již ve 13. stol., jenže dnes už dávno neexistují. V Pise byla založena botanická zahrada o rok dříve než v Padově, ale její umístění se dvakrát změnilo a v tom současném je „až“ od roku 1591. Ve Florencii bylo o vytvoření botanické zahrady rozhodnuto několik měsíců po Padově. A tak primát nejstarší zahrady patří Padově vcelku oprávněně.

O zřízení botanické zahrady a herbáře rozhodla Benátská republika, k níž tehdy Padova patřila, na žádost univerzity, konkrétně jejího profesora léčivých rostlin Francesca Bonafedeho. Zahrada byla založena na nevelkém pozemku patřícím benediktinům, kteří na něm již zřejmě nějaké léčivé rostliny pěstovali. Jména jejích prvních tvůrců nejsou většinou doložena, ale dvě osobnosti se na plánech a jejich realizaci podílely zcela určitě – Daniele Barbaro, učený kardinál, proslulý také jako překladatel starověkého římského architekta Vitruvia, a Andrea Moroni, architekt z Bergama a otec známého malíře Giovanniho Battisty Moroniho.

Barbaro chtěl na ploše asi 22 000 m² vytvořit malý ráj. Centrální část zahrady byla obehnána kruhovou zdí se čtyřmi branami. Uvnitř, za kruhovým vodním kanálem symbolizujícím oceán, vznikly díky cestám křížícím se v pravých úhlech čtyři centrální čtverce s geometricky uspořádanými záhony, jež byly původně osázeny systematicky uspořádanými vybranými zástupci dvouděložných i jednoděložných rostlin.

Krátce po založení rostlo v zahradě už asi 1800 druhů rostlin. V současnosti je to zhruba 6000. I když základní uspořádání zahrady je pořád stejné, rozmístění rostlin se změnilo, přibyly další záhony a skleníky vně kruhové zdi a nedávno, v roce 2002, dokonce i jeden sousední pozemek, což zahrada uvítala s nadšením, protože mohla opět o něco rozšířit a zmodernizovat své skleníky a připr…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Itálie – památky UNESCO