Nespoutaná rozlehlá krajina, pár měst, malé vesnice, spousta samoty a ticho přírody. Zvláštnost a krása tzv. Severního neboli Francouzského Katalánska se plně projeví, až když vyjedete na rozlehlou náhorní plošinu Cerdagne s pastvinami, zelenými loukami, hlubokými horskými lesy a malebnými vesnicemi usazenými na svazích, kterou rámují impozantní, často zasněžené vrcholky hor.
Už od antiky byl tento kraj důležitou tranzitní oblastí, průchodem k Pyrenejskému poloostrovu. Na hlavní silnici mezi Francií a Španělskem byla necelých 15 km severně od Perpignanu vybudována strategická pevnost Salses, aby spolu s hrady vysoko ve skalách kontrolovala průchod do pobřežní roviny. Vaubanův Mont-Louis hlídá Cerdagne, Capcir a Conflent na španělské hranici. Od pobřežních lagun mezi Narbonne a Perpignanem a jižně od Carcassonne se zvedá pohoří Corbières, ohraničené hlubokými říčními údolími s dramatickými soutěskami. Je to oblast, kterou charakterizují drsné hřebeny s divokým křovinatým porostem vonícím zimolezem a kručinkou, stejnějako vinice na jižních svazích. Vysoko na strmých vápencových stěnách se jako orlí hnízda hrdě a vzdorovitě zvedají zříceniny pěti impozantních středověkých hradů – Aguilar, Puilaurens, Peyrepertuse, Quéribus a Termes. Patřily okcitánským šlechticům, kteří je nabídli katarům jako útočiště. Po jejich porážce se od poloviny 13. stol. staly součástí strategické obranné linie francouzského království proti Aragoncům. Jako hlavní obranný bod sloužil Quéribus na strmé holé skále s výhledem na průsmyk Grau de Maury. Protože hradní velitelé i po pádu Montséguru nadále poskytovali katarům podporu, byl Quéribus jejich poslední baštou odporu, ale v roce 1256 byl po obléhání přinucen se vzdát. Úzká, klikatící se silnice stoupá do výšky 800 m k Peyrepertuse, nejrozsáhlejšímu a nejzachovalejšímu z hradů. Nedobytná pevnost na ploše 300 × 800 m hlídala přístup k Pyrenejím. Obléhatelé si ji mohli podmanit pouze žízní a hladem. Na skalnatém ostrohu nad údolím Boulzane se do ob…
Úplné znění článku naleznete zde