Ušlechtilá zvířata nejsou v Borčicích ustájena odedávna, přestože má statek dlouhou historii. První zmínky o jeho existenci pocházejí z 15. století, kdy se však ještě jmenoval Hvozdec, název Borčice převzal statek po zaniklé vsi v době třicetileté války. V 19. století patřil Dvůr Borčice pod panství Svijany, jehož vlastníkem byl Alain z Rohanů se sídlem na Sychrově. Od něj si usedlost s pozemky o výměře 155 hektarů pronajala od roku 1896 rodina Součkova. Po vzniku samostatné republiky však došlo k první pozemkové reformě. Při ní se šlechtické statky rozparcelovaly a okolo větších usedlostí byly ponechány pozemky o výměře odpovídající jejich hospodářskému využití, vznikly tzv. zbytkové statky. Dvoru Borčice tak zůstalo 72 hektarů.
Václav Souček, tehdejší nájemce statku, jej v roce 1928 koupil. Jeho syn dvůr po otci převzal v roce 1939. Zmodernizoval jej, opustil jeho zaměření na výrobu mléka a začal se věnovat šlechtění zeleninových semen. Právě zde vznikla např. ředkvička "borčická raná", rajské jablíčko "Součkův ideál", fazol "zlatý roh borčický" a další. Neuplynulo však ani deset let a přišla druhá pozemková reforma, během které byly v roce 1948 zbytkové statky vyvlastněny státem. Součkova rodina se musela vystěhovat a usedlost převzalo JZD Všeň, které ji ale nevyužívalo, a tak zůstala na dlouhých dvacet let opuštěna a rychle chátrala…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2003

Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz