Po založení Německé říše v roce 1871 se stala pruská metropole Berlín říšským hlavním městem. Říšský sněm, Reichstag, potřeboval v metropoli reprezentativní sídlo. Královská porcelánka, v níž provizorně úřadoval, nadlouho nestačila.
Budova Reichstagu měla být symbolem rodícího se německého parlamentarismu, ale od počátku ji provázely problémy. Na vybraném místě v sousedství Braniborské brány stál původně pár desítek let starý palác hraběte Raczynského s jeho uměleckou sbírkou a hrabě nebyl ochoten nechat palác zbourat. Císař Vilém I. by se spokojil s jinou stavbou, ale ta zas byla poslancům příliš daleko. V dopise Bismarckovi císař rozhořčeně píše o jejich lenosti a zbytečných starostech, neb většina z nich se stejně otevření sněmu nedožije.
Teprve syn-dědic budovu za víc než milion říšských marek státu prodal. Při slavnostním pokládání základního kamene 9. července 1884 udával tón hlavně císařský dvůr (Vilém I. se synem i vnukem) a Bismarckova armáda. Teprve pak přišli na řadu poslanci v čele s předsedou sněmu Albertem von Lewetzow, který se objevil v pruské uniformě majora-rezervisty.
Když byla po 10 letech stavba frankfurtského architekta Paula Wallota dokončena, vyjádřil se o ní kdosi jako o Leichenwagen erster Klasse – prvotřídním pohřebním voze, přestože autor vyhrál se svou syntézou tří slohů (renesance, baroka a klasicismu) regulérní mezinárodní soutěž (podobnost s nedávnou pražskou aférou je čistě náhodná). Bismarckova říše ale potřebovala reprezentativní sněm stůj co stůj, neboť už čtvrt století trvající provizorium v někdejší královské manufaktuře na porcelán bylo opravdu neudržitelné a císařství nehodné.
Dne 9. listopadu 1918 vyhlásil z okna Reichstagu sociální demokrat Philipp Scheidemann Výmarskou republiku. To už byl nad vchodem do bu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Berlín