Které dva Řeky moderní doby zná celý svět? Jeden byl nesmírně bohatý, druhý neměl ani na cigáro. Jeden byl skutečný člověk z masa a kostí, druhý literární a filmová postava. Ten první, jehož jméno je synonymem nesmírného majetku, se jmenoval Aristoteles Onassis. Ten druhý, jehož jméno je synonymem svobody a radosti ze života přes všechny jeho peripetie, nese jméno Zorba. Ačkoliv jsou tak rozdílní, jedno mají společné – rysy řecké povahy. Na jedné straně nesmírnou hrdost hraničící s tvrdohlavostí a neústupností, na straně druhé fanfarónství vystavované na odiv celému světu.
V době, kdy v naší části Evropy přecházela doba bronzová v halštatskou kulturu, v Řecku vymysleli demokracii, položili základy filozofie, matematiky, dramatu, literatury a poezie, moderního lékařství, umění i architektury, stavěli obrovské chrámy nevídané krásy a vytvářeli sochy, nad nimiž se nám dodnes tají dech. Řekové jsou takoví, jací jsou, právě proto, že vše, co my teď „objevujeme“, oni už dávno mají za sebou. Mají v genech historii, civilizaci a zkušenosti čtyř tisíc let. Vědí, že život je o něčem docela jiném než jen o honičce za kariérou. Řekové mají velice silné, až nacionalistické pouto ke své vlasti a jsou příslovečně hrdí – po celou svou historii se museli bránit proti nájezdům a nadvládě nevítaných dobyvatelů, od Římanů přes Araby, Benátčany a Turky až po Němce. Přesto se nikdy nevzdali a vypěstovali si tvrdohlavý odpor vůči všem, kteří jim chtějí sáhnout na to, co je pro ně nejsvětější – na svobodu a rodinu.
Tisícihlavé rodiny
V rodinných vztazích a hierarchii jsou konzervativní a více než kdekoli jinde v Evropě platí, že rodina je základ všeho. Řekové například vůbec nemohou pochopit, co to znamená „domov důchodců“ nebo „dětský domov“. Pro ně je naprosto samozřejmé se o své příbuzné postarat, i když sami nemají nazbyt. V typické řecké rodině jsou role striktně rozděleny a stále se to dodržuje, zvláště na venkově – muž je nedotknutelnou hlavou rodiny a živitelem, žena se stará o domácnost a o děti a vykonává některé práce na poli a v hospodářství. Rodinné svazky jsou velmi pevné, což se odráží také v tom, že v Řecku je v porovnání se zbytkem Evropy poměrně malá kriminalita – každý s každým totiž má nějaký příbuzenský vztah. Členem rodiny se automaticky stává například i svědek na svatbě a jeho příbuzní. Svatba je pro Řeky velice drahou záležitostí – pozvat se musí celá vesnice a všichni příbuzní (jedná se o stovky lidí, nezřídka i více než tisíc), oslavy trvají několik dní. Novomanželka se stěhuje do domu svého muže a její pozice se upevní až po narození dítěte, zejména syna. Členem rodiny se samozřejmě stává i kmotr dítěte a jeho příbuzní atd. atd. I když je od roku 1980 uzákoněn úřední sňatek, počítá se pouze ten církevní. Od dívky se očekává věno (dům, půda, dobytek), které ale může v současné době být i ve formě dobrého v…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řecké ostrovy