Poutní areál v Římově, nenápadné obci asi 15 km jižně od Českých Budějovic, patří k nejpozoruhodnějším církevním komplexům v Čechách. Ústřední loretánská kaple z poloviny 17. století, doplněná zvonicí z roku 1891, napodobuje Svatou Chýši – legendární obydlí Panny Marie, údajně přemístěné anděly z Nazaretu do Dalmácie a poté do italského Loreta. Pozornost upoutá uctívaná soška Černé Madony (Panny Marie Římovské) z roku 1679, malířská výzdoba ambitů s mariánskými motivy a čtyři poutní oltáře. Přilehlý kostel sv. Ducha pochází z let 1672–1697.
Nejpůsobivější zážitky však přináší procházka po trase pašijové (křížové) cesty, vytvářené pod širým nebem v blízkém okolí obce postupně od roku 1658 až do první čtvrtiny 18. století. Pětadvacet zastavení u kapliček s pašijovými scénami oživují pestré fresky, malované kulisy i desítky dřevěných, štukových či kamenných soch.
Založení poutního areálu je spjato s legendou o zázračném zjevení Panny Marie a Ježíše Krista ve snu, na jehož základě se jezuitský bratr-laik Jan Gurre (zemřel v roce 1680) rozhodl věnovat celé své jmění na vybudování Lorety a pašijové cesty v Římově. Nejbližším spolupracovníkem tohoto zbožného muže, který je v Římově i pochován, se stal páter Alex – kapucínský mnich z Českých Budějovic, jemuž se prý zdál obdobný sen. A údajně se musel dokonce dvakrát vydat do Jeruzaléma, aby vše správně vyměřil!
Vydáme-li se v současnosti podél kapliček římovské pašijové cesty, jistě nebudeme zjišťovat, zda vzdálenosti jednotlivých míst Kristova utrpení přesně odpovídají předloze. Ale nepochybně na nás zapůsobí upřímné zanícení dávných, převážně anonymních autorů výzdoby. Jejich mnohdy až naivní umělecká díla vyvářejí společně s krajinou podivuhodnou atmosféru, jež osloví každého vnímavějšího poutníka.
Putování zahájíme na okraji obce u osmiboké kaple s kupolí, jež se nazývá Loučení podle vnitřní malby, znázorňující rozloučení Ježíše Krista s Pannou Marií. Odtud zamíříme do polí ke druhému zastavení – a krajinné dominantě – Poslední veče…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Českobudějovicko