„I slétl Éros do dílny Mistrovy…,“ tak nějak jsme kdysi, co studenti, deklamovali slova jednoho z našich nejvýznamnějších učitelů… a prohýbali jsme se smíchy. Samozřejmě i s dodatkem, že „kypivé tělo Helenino tu všude se objevuje ve vtělení mnohoznačném.“

O kom jiném by mohla být řeč, než o velkém Peteru Paulu Rubensovi, který se v pozdním věku podruhé oženil a podobu své mladičké manželky (přeloženo do normální mluvy) promítal do svých představ o kráse všech Venuší, grácií a nejrůznějších hrdinek zobrazovaných příběhů a bohyň antické mytologie. Tím spíše, že Helena Fourmentová skutečně odpovídala dobovým ideálům ženské krásy. Že se nám takové obrazy nelíbily? Buďme upřímní a přiznejme si, že opravdu ne. Že kapitoly o vlámském barokním malířství nepatřily při studiu k našim nejoblíbenějším tématům a že ona přemíra „kypivých těl“ a svraskalé záhyby masa pod bělostnou pokožkou protkanou modrými žilkami neladí ani dnes s běžnou představou o kráse ženského těla. Jenže ona krása ženského těla je věc velmi ošidná a můžeme vzít jed na to, že s Twiggy, idolem našeho mládí, by se ani skromnější barokní estét neoženil.

Nicméně pokusme se podívat na problém z jiné strany, řekněme očima Rubensovýma. Rubens byl odchovancem kulturní tradice měšťanské společnosti, která se už od vrcholného středověku stále více přimykala k půvabům vezdejšího světa; ten už nebyl jen oním „slzavým údolím“ náboženských blouznivců, ale, koncem konců, byl také stvořením Božím. Tato změna pohledu byla už dávno předtím jedním z pilířů italského quattrocenta a v minulém čísle jsme měli příležitost poodhalit podstatu tzv. měšťanského realismu, jenž ovládl nizozemské umění 15. stol. V podmínkách měšťanské společnosti se jednalo o postupný rozchod s dominantní rolí náboženské tematiky, a to tím spíše, že v Nizozemí vítězila reformace a sebevědomým podnikatelům bylo pompézní a citově vzrušené „papeženské umění“ poněkud proti srsti.

Pak ale přišly dramatické události druhé poloviny 16. stol.: neúspěšné protihabsburské povstání a řádění španělské soldatesky (včetně vypálení Antverp v roce 1576) a nakonec rozdělení země na svobodné severní provincie a jižní část pod habsburskou, tedy španělskou správou, zárodek dnešní Belgie. Náboženská a politická perzekuce, inkvizice a popravy protivníků… právě to byla situace Rubensových Frander v době, kdy přišel na svět. A podobně jako u nás po Bílé hoře, spolu s ideologickým útlakem se do země vrátil vliv katolického umění v italském velkolepém duchu.

Peter Paulus Rubens se narodil roku 1577 v městečku Siegen poblíž Kolína nad Rýnem, v rodině významného představitele antverpské protestantské inteligence, hledajícího v emigraci záchranu před španělskými okupanty. Po otcově smrti, někdy v roce 1587, se však matka s dětmi vrátila do Antverp, kde se Petero…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Flandry