Jméno vynálezce a průkopníka elektrotechniky Františka Křižíka je nerozlučně spjato nejen s rodnou Plánicí, kde se před 158 lety narodil, ale především s početnými českými městy, ve kterých koncem 19. a začátkem 20. století zanechal své stopy v podobě elektráren, elektrického osvětlení a stabilních i pohyblivých strojů poháněných elektrickým proudem, mezi nimiž nechyběly ani pražské tramvaje. Křižík je ale taky jedna z přezdívek unikátního elektrického železničního vozu (dnes v expozici Národního technického muzea v Praze), který v roce 1903 zahajoval dopravu na první elektrifikované normálně rozchodné železniční trati v tehdejším Rakousku, vybudované mezi jihočeskými městy Tábor a Bechyně. Na jeho výrobě se totiž podílela Křižíkova karlínská elektrotechnická firma a sám František Křižík byl iniciátorem a autorem realizace celého projektu tehdy neobvyklé dráhy, poháněné elektrickým proudem z parní elektrárny, vybudované v Táboře.
František Křižík svým projektem dokázal, že tratě je možno stavět levněji než dosud (elektrické vozy bez problémů zvládaly větší stoupání než parní lokomotivy, dráhy proto mohly být stavebně méně náročné) a že investice do elektráren se městům vyplatí, neboť vyráběný proud může najednou sloužit více různým účelům, a tím se stává levnějším. Bechyňka (jak se místní elektrická dráha Tábor – Bechyně lidově nazývá) slouží k plné spokojenosti cestujících i přepravců už 102 let, i když za tak dlouhou dobu samozřejmě prošla rekonstrukcemi a změnou napájecího systému. Stále je však vedena v 23 km dlouhé trase z roku 1903 přes malá nádražíčka a zastávky s typicky českými zvukomalebnými názvy (Libějice, Malšice, Všechlapy, Bežerovice) a většinou i s původními výpravními budovami. Výjimku představuje pouze konečná v Bechyni – ta našla v roce 1929 v souvislosti s výstavbou nového smělého železobetonového mostu přes Lužnici, sloužícího dodnes dráze i silniční dopravě, své nové místo. Změny a přestavby se nevyhnuly ani „Křižíkovi“, tedy původnímu elektrickému vozu z roku 1903, nesoucímu od 20. let dodnes typické označení ČSD – M 400.001. Naposledy prošel důkladnou opravou v roce 2003 u příležitosti stého výročí otevření tratě, na kterém se představil v celé své obnovené starobylé kráse.
Bechyňka je nejkrásnější a nejživější koncem jara a hlavně v létě, kdy se početné školní výlety, skautské tábory, trempíci a vodáci neustále pohybují mezi Táborem a Bechyní a kdy sběrači borůvek a houbaři berou útokem okolní lesy. Tehdy také na trať vyjíždějí historické vlaky, evokující dávnou i nedávnou minulost malebné elektrické lokálky. V jejich čele se pak často objevuje elektrický vůz M 400.001, a veřejnost tak má jedinečnou příležitost svézt se tímto unikátním, stále „živým“, i když více než sto let starým dopravním prostředkem, poháněným již od samého počátku moderním způsobem. „Křižík“, nebo chcete-li „Elinka“, při svých jízdách obvykle táhne jeden nebo dva červené, dnes už také historické, byť o 40 let mladší osobní vozy, které před časem ještě pravidelně jezdily na jiné jihočeské elektrické malodráze z Rybníka přes Vyšší Brod na Lipno. Jeden z nich má bufetový oddíl, a tak se během přece jen trochu pomalé jízdy zvlněnou jihočeskou krajinou mohou její účastníci náležitě osvěžit a posilnit.
Letos se historický vlak vypraví z Tábora do Bechyně ještě 13. a 27. srpna a 3. prosince. Z táborské konečné, umístěné vlevo před výpravní budovou Českých drah vedle pošty, odjíždí vždy v 10.00, z Bechyně pak v 15.38. Zájem o svezení bývá veliký, a tak je vhodné rezervovat si místa na telefonním čísle 381 254 798. Jinak není zaručeno, že se v elektrickém voze, který má pouze 30 sedadel pro veřejnost, podaří najít volné místo. Jízdy pořádá Klub přátel elektrické dráhy Tábor – Bechyně ve spolupráci s Českými drahami a Národním technickým muzeem v Praze, které je majitelem nejen stoletého vozidla, ale i několika dalších historických elektrických lokomotiv, používaných v minulosti na Bechyňce. Pokud vám žádný z termínů historických jízd nebude vyhovovat, přijeďte se kdykoliv svézt vlakem Českých drah – Bechyňka jezdí celý rok, každým směrem devětkrát denně!