Flachgau, Pinzgau, Pongau, Lungau, Tennengau, slovíčka jak z dětského rozpočítávadla, ale v tomto případě nikdo z kola ven nepůjde. Jména historických žup, které společně s městem Salcburkem tvoří dnešní spolkovou zemi Salcbursko, se málokde zhmotní do tak zřetelných výjevů, jako v areálu Salcburského skanzenu (plným jménem Salcburské muzeum v přírodě), který se pyšní hned dvěma „nej“: je to největší muzeum v Salcbursku a s velkým náskokem nejnavštěvovanější rakouský skanzen vůbec, kam ročně zamíří na 90 000 lidí. Když k tomu přidáme skutečnost, že vloni v srpnu tam přivítali dvoumiliontého návštěvníka a před Vánoci uplynulo 30 let od založení skanzenu, je jeho návštěva takřka povinností – ale povinností veskrze příjemnou a zábavnou.
Skanzen byl vybudován na pozemku o velikosti 50 ha v chráněné krajinné oblasti Untersberg nedaleko obce Großgmain asi 10 km jihozápadně od Salcburku. Při první cestě se může snadno stát, že člověk sjede ze správné trasy a několikrát se ocitne na skok v Německu, než se konečně ve spleti úzkých silniček zorientuje a dorazí na to správné parkoviště u vchodu.
Asi 60 originálních staveb zahrnujících časový úsek pěti století je na prohlídkové trase seřazeno podle žup. Nejpočetněji jsou zastoupena stavení z okolního Flachgau, tvořící první část expozice. Je to logické – vyhledávání, ale především demontáž a transport domů na nové místo je na kratší vzdálenost jednodušší. Samotné budovy ale nejsou jedinými exponáty. Ve skanzenu jsou umístěny i různé kříže, které stávaly v polích a u cest, parní stroje čili lokomobily, jež přinesly rolníkům první velké ulehčení jejich práce, kočáry a povozy, najdeme tu pohřební vůz i hasičskou stříkačku. Celkem je očíslovaných položek na 120, a to už je pořádná porce.
Na své si přijdou i milovníci zahradničení. Před mnohými obytnými domy jsou zřízeny ukázkové zahrádky, které samozřejmě odpovídají kraji a době, z níž příslušný dům pochází. To se odráží nejen v jejich uspořádání či výběru rostlin, ale také v oplocení. A tak tu najdeme trochu „divokou“ zahrádku obehnanou proplétaným plotem z proutí, která patří k Rauchhausu ze 17. století, stejně jako upravené záhonky bylinek oddělené cestičkami vysypanými bílými kamínky a obehnané úhledným plaňkovým plotem před obytným domem Hiertlových z 1. poloviny 19. století. Levandule, šalvěj, majoránka, libeček, petržel, tymián, řeřicha, měsíček, yzop, meduňka, bazalka, rozmarýn… – už jen ty názvy voní a léčí.
Ale pořád to není zdaleka všechno. Většina interiérů je dobově zařízena – světnice, kuchyně, ložnice, výměnky, ale i stáje, přístř…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Salcbursko