Ve svých věrohodných kostýmech s umělecky vyřezanými maskami obcházejí jednotlivá stavení a provádějí různé rituály, sahající od zvonkařů v Solné komoře až po zobákovce v Raurisu. Již 4. ledna se ulicemi St. Wolfagangu na břehu stejnojmenného jezera rozléhá volání: „Zvonkaři přišli!“ Muži v bílých rouchách s mohutnými, zevnitř osvětlenými ozdobenými nástavci na hlavách táhnou vesnicí. Posláním zvonkařů je vnést světlo do tmy rytmickým zvukem zvonů a zvonků, navíc mají rytmickým dupáním probudit zrno pod vrstvou sněhu, aby na jaře vzklíčilo. Jejich průvodu vévodí symboly Slunce, Měsíce a Hvězdy.
Tradice Percht má dlouhou histori. Nejstarší masky z roku 1850 se dochovaly v Gasteinském údolí i v samotném Salcburku. Masky Percht, vyřezané ze dřeva, jsou děsivě malované a opatřené hustou srstí, rohy či parohy a váží 5 až 15 kilogramů. Perchty mají různá jména: paní Bercht, Berigl, Bechtra, Berchtlmuada, Bechtrababa, Lutzl, Sampa, Stampa, Zamperin, Zampermuatta, Pudelfrau a Rauweib. V dávných dobách Perchta představovala osudovou ženu a průvodkyni pohanských duší…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2004
Další informace o Rakousku naleznet zde: http://www.sopka.cz