Vzájemné utkání milánských fotbalových týmů AC a Inter sleduje napjatě celá Itálie. Pro fanoušky je to Derby della Madonnina. Souboj slavných klubů pojmenovali podle pozlacené sochy Neposkvrněné Panny Marie na vrcholu milánského dómu, kterou tak familiárně nazývají. Derby se hraje na stadionu San Siro, jenž je pro obě strany domácím hřištěm.
„Alessandro, bon giorno, vítejte v naší katedrále,“ představil se nám průvodce, s nímž jsme si měli prohlédnout jeden z nejproslulejších fotbalových stadionů na světě. V roce 1926 vyrostl v milánské čtvrti San Siro. Postavit ho nechal tehdejší prezident klubu AC Milán Piero Pirelli. Projekt vytvořil architekt Ulisse Stacchini, který už před tím navrhl milánské hlavní nádraží. Fotbalový stánek měl kapacitu 35 000 diváků a premiérový zápas odehrál AC se svým městským rivalem Interem. O rok později viděli diváci na stadionu první mezistátní utkání, k němuž si Italové pozvali hosty z tehdejšího Československa.
Historie obou klubů spolu úzce souvisí. Do Itálie fotbal přivezli angličtí námořníci, díky nimž vznikl v roce 1899 milánský klub AC. Jeho pravidlem bylo, že v něm smějí hrát jen italští fotbalisté. Některým členům se to ale nelíbilo, a tak se odtrhli a nový klub pojmenovali Internazionale Milano, aby už v názvu dali najevo, že v něm mohou působit hráči bez ohledu na národnost. Původní klub s názvem Associazione Calcio Milan zůstal ještě dlouho přísně italský.
V roce 1935 prodal klub AC Milan stadion městu, které kvůli velkému zájmu o fotbal zrekonstruovalo tribuny a zvýšilo jejich kapacitu. K ojedinělému kroku došlo o deset let později, kdy se na San Siro přistěhoval také Inter. „O stadion se od té doby spravedlivě dělí. Ve světě fotbalu je to dost výjimečné, ale tady to funguje. Šatnu má ale každý tým svou,“ říká Alessandro a ukazuje na pohodlná křesla v červenočerných barvách AC, označená čísly hráčů. „Záleží na vkusu prezidentů,“ vysvětluje Alessandro a připomíná, že v čele AC stojí Silvio Berlusconi, pod jehož vedením se stal velkoklubem nejvyšší světové třídy. Vedlejší kabina patří Interu, hráči v ní mají k dispozici dlouhé lavice a sedají si, jak chtějí, protože od založení klubu platí, že všichni jsou součástí týmu a všichni jsou si v něm rovni.
Prohlížíme si další místnosti v útrobách hlavní tribuny: zónu, kde se hráči setkávají s novináři, sál pro tiskové konference. Po měkkém umělém trávníku pak stejně jako fotbalisté…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Milán a Lombardie