Daleko od slavných a rozlehlých vinařských regionů na Rýnu, Mosele, Mohuči a Neckaru leží v malebném labském údolí mezi Pirnou a Diesbar-Seußlitz malý klenot. Saské vinice – 432 hektarů, středozemní šarm, líbezná krajina, srdeční hostitelé, přívětivé klima, asi 1570 slunečních hodin v roce.
Se Saskem si většinou spojujeme pivo, přitom vinařství na svazích kolem Labe slaví letos už 850 let. První dochovaná zmínka o něm pochází totiž z roku 1161, kdy markrabě Otto Bohatý věnoval jednu již rodící vinici mnichům. Je tedy možné, že pravdu má legenda, podle níž pečoval o první keře révy již kolem roku 1100 míšeňský biskup Benno. Právě s rozmachem klášterů zažilo pěstování vinné révy bouřlivý rozvoj, který kulminoval ve 13. stol. Vinařství se dařilo také od 16. do druhé poloviny 17. stol. Tehdy se vinice rozkládaly na 5000 ha, od Lužice až k Labi. Významným momentem byl rok 1799, kdy byla založena vinařská společnost Sachsische Weinbaugesellschaft, která přesně před 200 lety otevřela v Míšni první vinařskou školu v Evropě.
V éře NDR bylo pěstování vína spíše popelkou a kvalitní tuzemský mok byl pro většinu lidí téměř nedosažitelný. Prvotřídní vína putovala hlavně do stranických sklepů a v obchodech převládala ta průměrná, vesměs dovážená z jižněji položených spřátelených zemí. Vína ze saských vinic byla vedle tvrdé západní marky považována za neoficiální třetí měnu NDR. Svědčí o tom například inzerát: „Hledám řemeslníky, nabízím modré dlaždičky nebo hroznovou šťávu“, čímž bylo míněno právě excelentní saské víno. Návrat k zašlé slávě přinesly místním vinařům až změny po roce 1989. Začala vznikat nová vinařství nebo se obnovovala ta původní. Díky trpělivé láskyplné práci a nadšení se chátrající svahy podařilo proměnit v prosperující vinohrady a z jejich hroznů udělat žádaný exportní produkt.
Pěstitelská oblast podél Labe je nejmenší ze všech 13 německých vinařských regionů a patří k nejsevernějším v Evropě. Vinařů je tu přes 3000, mnozí z nich mají péči o vinohrad jako své hobby. Daří se zde převážně bílým odrůdám, mezi nimiž najdeme vynikající Müller-Thurgau, Riesling, bílý a šedý Burgunder nebo Tramín, z červených stojí za zmínku Spätburgunder či Dornfelder.
Nejzajímavější místa saského vinařského umění propojuje od roku 1992 Saská vinařská cesta dlouhá 55 km. V některých úsecích ji doplňuje cyklostezka, jinde dokonce stezka pro pěší, což je vzhledem k degustacím ideální varianta. Mezi zastávkami by neměl chybět zámek Wackerbarth v Radebeulu. Uprostřed nádherných zahrad a při pohledu na belvedér, samozřejmě se skleničkou v ruce, si nejspíš řeknete, že hrabě Wackerbarth, ministr kurfiřta Augusta Silného, si prostě uměl vybrat. Přitom původně hledal místo, kde by v klidu strávil podzim života. Labužník August Silný, proslulý svou slabostí pro pozemské rozkoše, jej v pohádkovém prostředí nenechal samotného a zámek se stal dějištěm nejedné slavnosti saského dvora. Kromě bílých a červených vín najdeme v produkci zdejšího vinařství i sekt vyráběný klasickou metodou kvašení v lahvi. Každý den tu nabízejí prohlídky sklepů s ochutnávkou – jedna trasa je zaměřena na klasická vína, druhá na sekt, v obou případech dostanou návštěvníci z Česka audioprůvodce s výkladem v češtině.
Terasy s vinohrady okolo Labe si lze prohlédnout také z paluby parníku. Nejstarší a největší flotila kolesových parníků na světě pluje v sezoně denně z Drážďan do vinařské krajiny směrem na Míšeň. Vinice ale najdeme i přímo v Drážďanech – na pravém břehu řeky pod tzv. labskými zámky, trojicí zámečků postavených v 19. stol. mezi čtvrtěmi Neustadt a Loschwitz, kousek od slavného železného mostu přes Labe přezdívaného Modrý zázrak a na dosah od pozoruhodné vilové čtvrti Bílý jelen (Weißer Hirsch).
Už nejméně 850 let patří víno k největším pokladům Saska. Lesk minulých dob nyní díky trpělivosti a pečlivosti zdejších vinařů opět září v nové kráse a lahodný buket saské révy doslova rozehrává koncert smyslů.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Drážďany