Už čtyři stovky let uplynuly od chvíle, kdy císař Matyáš, alespoň podle legendy, narazil při lovecké vyjížďce na pramen, který ho tak okouzlil, až vzkřikl: „Welchʼ schöner Brunnʼ!“ A ještě skoro o půl století víc od chvíle, kdy Habsburkové, tentokrát bez příkrovu legendy, získali v těchto místech majetek, k němuž podle kupní smlouvy patřil dům, mlýn, stáj a ovocný sad.
Ze skromných počátků vzešla nejnavštěvovanější rakouská památka (přes 2,8 mil. návštěvníků ročně), součást Světového dědictví UNESCO, barokní Gesamtkunstwerk architektury, zahradního umění, sochařství a malířství, zvláště v dekoracích některých sálů doplněný o rokokový akcent, nesoucí jméno, jež se s přihlédnutím k citované legendě přímo nabízelo: Schönbrunn.
A to mohl být Schönbrunn ještě velkolepější, monumentálnější a okázalejší, než ho známe dnes! První návrh Johanna Bernharda Fischera von Erlach z roku 1688, který mu zadal císař Leopold I., když se zbavil tureckého nebezpečí, představoval pompézní komplex, jenž měl zastínit tehdy čerstvě dobudované Versailles. Jenže císař dal překvapivě přednost řešení jednoduššímu, skromnějšímu a levnějšímu, což více odpovídalo jeho původnímu záměru – nechat si postavit kratochvilný zámeček, vpravdě Lustschloß, který dvůr využíval jen příležitostně, na pár dnů. Přesto ale práce pokračovaly dlouhá desetiletí, i za Leopoldových nástupců Josefa I. a Karla VI. Zásadní chvíle pro dnešní podobu zámku i parku však přišly teprve za vlády dcery posledně jmenovaného, Marie Terezie, která si vybrala Schönbrunn za své letní sídlo. Už žádné kratičké zastávky na lov či jiná povyražení, ale dlouhodobý pobyt celého dvora a také stále se rozrůstající rodiny (nezapomínejme, že Marie Terezie měla s Františkem I. Štěpánem Lotrinským celkem 16 dětí, z nichž 12 se dožilo 15 a více let). Hned, jakmile úspěšně zvládla první fázi války o dědictví rakouské, pověřila panovnice přestavbou zámku svého oblíbence, architekta Nikolause Pacassiho. Druhou významnou postavou tereziánské éry Schönbrunnu se pak stal Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg, který v 70. letech 18. stol. vedl úpravy parku včetně drobných staveb (gloriet, Neptunova kašna, římská zřícenina, obelisk).
Někteří současníci Marii Terezii vytýkali, že promarnila příležitost vytvořit z Schönbrunnu skutečně reprezentativní zámek evropského střihu. Podle jakéhosi pruského vyslance ho prý dokonce degradovala na pouhé rodinné sídlo. Císařovna si asi z těchto výtek těžkou hlavu nedělala. A proč taky? I pouhá „rodinná“ podoba zámku se 40 komnatami na prohlídkové trase a „příslušenstvím“, které zahrnuje kromě volně přístupného parku také se zvláštními vstupenkami přístupné dvě malé zahrady, vyhlídku na střeše glorietu, dva skleníky a zoologickou zahradu, o níž píšeme samostatně, vydá na celodenní program – a stejně se do něj ještě všechno nevejde.
Marie Terezie je také logicky jedním ze dvou rakouských panovníků, na jejichž jméno narazíme při prohlídce zámku nejčastěji. Tím druhým je její prapravnuk František Josef I., který se v Schönbrunnu roku 1830 narodil, v posledních letech svého života trvale pobýval a po bezmála 68 letech vlády také v roce 1916 zemřel. Pojďme na chviličku v jejich stopách.
Zámecké interiéry si návštěvníci prohlížejí individuálně, vybaveni zdarma půjčovanými audioprůvodci, v jejichž jazykové nabídce nechybí ani čeština. Vybrat si mohou ze dvou tras. Kratší prochází 22 místnostmi a jmenuje se Imperial Tour, delší pod názvem Grand Tour obsahuje celou Imperial Tour a s ní dalších 18 místností, mezi nimiž jsou některé z nejkrásnějších a nejcennějších komnat spojených s Marií Terezií. Tomu, kdo se zajímá především o Františka Josefa, stačí kratší verze, kdo ale touží vidět všechnu dostupnou nádheru, musí nutně na delší trasu.
Začíná se hezky zostra, po vojensku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vídeň