Botanická skupina stromů nazývaných anglicky „redwoods“ je dnes nepočetná. Na celém světě se dochovaly pouhé tři druhy, které se vyskytují pouze v několika izolovaných regionech. Až do poloviny 19. stol. neměla botanická veřejnost o existenci těchto stromů ani ponětí. Teprve roku 1847 rakouský botanik a bratislavský rodák Štefan Ladislav Endlicher popsal stromy, které objevil na kalifornském pobřeží, a dal jim rodové jméno Sequoia. I když se v poslední době objevují i odlišné teorie, rakouský botanik v něm prý chtěl zvěčnit náčelníka a učitele kmene Čerokí jménem Sequoiah. Tento osvícený muž vymyslel abecedu, kterou pak rozšířil mezi svými soukmenovci, takže se z Čerokíů stal nejgramotnější indiánský kmen v Severní Americe. Přes veškerou konkurenci angličtiny se jeho písmo dodnes učí děti v indiánských rezervacích. Je unikátní. Stejně jako stromy nesoucí jeho jméno.
Všechny druhy sekvojí jsou živoucími fosiliemi z pozdních druhohor a hlavně třetihor. V té době patřily k nejrozšířenějším druhům na planetě a především díky nim existují i naše současné zásoby hnědého uhlí. Paleontologové popsali několik desítek vyhynulých druhů, které znají z třetihorních zkamenělin. Předpokládá se však, že v dobách jejich největšího rozmachu existovaly stovky, možná i tisíce druhů sekvojí. Většina z nich nepřežila ledové doby a konkurenci jiných stromů, a tak se do našich dob dochovaly jen tři druhy. Až do roku 1944 se dokonce vědělo pouze o dvou a jejich výskyt se omezoval na americký kontinent. Ve zmíněném roce byl objeven třetí druh v čínské provincii Chu-pej nazvaný Metasequoia glyptostroboides, česky metasekvoje čínská. Postupně se stal oblíbenou okrasnou dřevinou a občas jej můžeme nalézt v zámeckých parcích nebo botanických zahradách, u nás například v Průhonicích.
Oba americké druhy mají svá přirozená stanoviště převážně v Kalifornii, pro niž jsou i oficiálním státním stromem. Na pacifickém pobřeží roste sekvoje stálezelená (Sequoia sempervirens), někdy označovaná jako „pobřežní sekvoje“. Jde o nejvyšší druh stromu na naší planetě, současný rekordman měří něco přes 120 m. Sekvoje stálezelená je rychle rostoucí jehličnan, jenž využívá hojné vláhy od oceánu a díky mírnému klimatu bez výrazné zimy roste celoročně, bez období vegetačního klidu. V prastarých hájích najdeme i jedince, jejichž věk se pohybuje mezi 1000–1500 lety. Obvyklá výška takových kmetů je 60–100 m a průměr kmene kolem tří metrů.
Prokletím sekvojí stálezelených je jejich dřevo, které je kvalitní a od dob zlaté horečky se používá na stavby domů, přístavních zařízení a výrobu železničních pražců. Kvůli tomu byla vykácena podstatná část původního pobřežního pralesa a dochované háje mnohasetletých stromů je nutno chránit v řadě národních a státních parků. Největší zachovalé porosty (včetně rekordmanů) najdeme v komplexu Redwood National and State Parks v severní Kalifornii, kolem ústí řeky Klamath. Mimo parky se však – přes odpor ochránců přírody – sekvoje stále kácejí a zpracovávají na řezivo.
Za druhým americkým druhem se musíme vydat vysoko do hor, na návětrné svahy Sierry Nevady. Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron gigantea), často také nazýva…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihozápad USA