Čas ještě neodnesl smutek lidí nad domovy utopenými na jezerním dně, a už se po zahradách a sadech, kdysi s láskou upravovaných, prohánějí ryby. Když rybář z Roudna vytáhne na udici neopatrného cejna, v duchu se ho ptá, jakpak je dnes u nás doma.
Čas ještě neodnesl všechny utuhlé lávové slzy, které tady kdysi živoucí sopky v divokém ohňostroji vrhaly do vzduchu. Dnes už stojí ztichlé nad nově vzniklým jezerem, jako by vzpomínaly na tisíciletí své bývalé slávy, kdy si podmaňovaly okolní krajinu.
V relativitě času jsou bruntálské sopky i přehradní jezero Slezská Harta v krajině Nízkého Jeseníku mladými přírodními jevy. Slezská Harta, dokončená v roce 1995, je naší nejmladší přehradní nádrží a bruntálské sopky, činné ještě počátkem čtvrtohor, patří k našim nejmladším, i když už vyhaslým vulkánům. Tři z nich jsou dokonce chráněny jako přírodní památky. Jezero, které před nedávnem zaplavilo údolí Moravice, neleží v tomto kraji a v těchto místech poprvé. Byly to právě lávové proudy zdejších sopek, které přehradily staré řeky už před půldruha milionem let a vzduly jejich tok v údolní sopečná jezera.
Centrum vulkanické činnosti leželo jižně od Bruntálu, v sousedství středního toku Moravice. Předpokládá se, že v tomto sopečném pásmu postupně vybuchlo kolem dvaceti vulkánů. Drobnější a starší sopečné kopce už zanikly, ale ty nejvyšší se zachovaly. Patří k nim Velký a Malý Roudný, Venušina sopka, Červený a Uhlířský vrch. Všechny zdejší sopky jsou stratovulkány, čili sopky složené ze střídajících se vrstev sypkých vyvrženin (tufů) a kompaktních čedičových láv, které vytékaly ze sopouchů v závěru exploze.
Plošně i výškově nejmohutnější je Velký Roudný (780 m) považovaný za nejzachovalejší sopečný kužel celého Českého masivu. Proto je také chráněn jako národní přírodní památka. Jeho oblý vrchol je krásnou dominantou nad hladinou Slezské Harty. Jméno dostal od obce Roudno, která leží na jeho úpatí a jejíž dolní část byla zaplavena novým jezerem. Na vrcholu Velkého Roudného stojí od roku 1998 znova vybudovaná kamenná kaplička. Součástí této sopky jsou i čtyři lávové proudy, z nichž proud Chřibského lesa je nejdelší a nejmohutnější. Sahá až k soutoku Lesné s Moravicí, je široký kolem 900 m a mocný 50 m. Právě tento proud se v minulosti stal přírodní hrází rozlehlého sopečného jezera. Důkazem o jeho existenci jsou tzv. razovské tufity, sopečné horniny odkryté ve středověkém lomu u obce Razová. Tufitové kvádry zde vylámané byly použity při stavbě mnoha historických budov v okolí. Dnes je tento lom chráněn jako přírodní památka.
Dalším velmi aktivním vulkánem bývala Venušina sopka (643 m), jejíž silně snížený kužel se zvedá u obce Mezina, na severním břehu Slezské Harty. Jeden z lávových proudů dosahující až k obci také sloužil jako kamenolom, dnes rovněž chráněný jako přírodní památka. Lomová stěna odkrývá krásnou sloupcovou odlučnost utuhlých čedičových láv, které tvoří dlouhé šestiboké, zřídka pětiboké sloupce.
Současné údolní jezero Slezská Harta se v podstatě vrátilo tam, kde už dříve příroda obdobnou vodní plochu vytvořila. I tentokrát přehradil tok Moravice sopečný materiál – byly sem navezeny tuny čedičových balvanů vylámaných ze starých lávových proudů až vytvořily u vesnice Slezská Harta sypanou hráz vysokou 64,8 m a v koruně dlouhou 540 m. V tělese hráze pracuje elektrárna s dvěma Francisovými turbínami o výkonu 0,39 a 2,75 MW. Přehrada má sloužit i k regulaci průtoků na Moravici, která se často rozvodňovala.
Rozlehlá vodní hladina vzdutá v délce 13 km má velice členité břehy s mnoha zátokami, v nichž najdeme mnoho krásných, romantických míst pro rekreaci, rybaření a vodní sporty. Zatím se však nové jezero s okolní krajinou teprve sžívá a také lidé si na Slezskou Hartu teprve zvykají. Jezerní břehy oživují především rybáři, přírodní pláže lemují pásy zeleně a hladinu brázdí jen pár lodí a výletních jachet. Ale i Slezskou Hartu zřejmě čeká obdobná budoucnost jako Lipno, Slapy či jiná přehradní jezera, která jsou přes celou sezonu plná rekreantů.
Další články z vydání o Jeseníkách zde