Slovinský kras
Kras je oblast na jihozápadě Slovinska, která sahá od údolí řeky Vipavy na jih až k italské hranici a na východ po Cerkniško jezero. Tato oblast je doslova „prokousaná“ krasovými jeskyněmi, tunely, propady, závrty a ponornými říčkami. K největším skvostům patří Postojenské a Škocjanské jeskyně, Predjamský hrad či Lipica se slavným chovem lipicánů.
Vápencové kopečky, údolí a krasové plošiny se však nacházejí i mimo uvedenou oblast a táhnou se na sever od města Ajdovščina až skoro k Julským Alpám. Turisté, kteří chtějí navštívit nejzajímavější místa Slovinska v co nejkratším čase, zvolí jistě cestu od Bledského jezera přes Lublaň a na Postojnou po dálnici. Avšak ti, kdo mají čas prozkoumat slovinskou krajinu podrobněji, mohou zvolit alternativní trasu od Bohinjského jezera. Z obce Bohinjska Bistrica totiž jezdí autovlak (avtovlak), který několikrát denně vozí nejen lidi, ale i osobní auta přes Julské Alpy do zastávek Podbrdo a Most na Soči, jednou denně pak až do Nové Gorice. Na jeho trati je nejdelší železniční tunel ve Slovinsku dlouhý přibližně 6 km, který byl vybudován již v roce 1906, tehdy jako součást trati z Jesenice do italského Terstu.
Z Mostu na Soči vede úzká silnička nahoru na Banjšickou planinu. Poklidná zalesněná pahorkatina je téměř liduprázdná, na své si tu přijdou milovníci cykloturistiky a zájemci o historii 1. sv. války. Na planině probíhaly kruté boje a v okolí Čepovan padlo mnoho českých vojáků, u kostela mají i památník. Kam oko dohlédne, porůstají okolní kopce nádherné jedlobukové lesy obhospodařované tak šetrně, že ani nepoznáte, kde se kácelo a tahalo dřevo. Lesy jsou pestré, rostou v nich i další stromy (smrky, tisy, habry, javory, kaliny) a pod nimi bohatý podrost. Kácí se výběrově, žádná holoseč a násilné vysazování nevhodných monokultur. Čech, deprimovaný příšerným stavem našich lesů, kde jedinou péčí je řez na pařez a po cestách rozrytých příliš těžkými stroji nelze projít, zde jen smutně konstatuje, že to jde i zcela jinak.
Než sjedete z kopců do Ajdovščiny, rozhodně se zastavte na některé z vyhlídek do údolí Vipavy. Zdejší naučná stezka informuje o jedné botanické zvláštnosti. V malé oblasti krasové plošiny Trnovski gozd roste endemická mrkvovitá rostlina hladnikovka pastinákolistá, pojmenovaná na počest Franze de Paula Hladnika slovinského botanika a zakladatele lublaňské botanické zahrady. Svým velkým a výrazným okoličnatým květenstvím inspirovala hladnikovka místní krajkářky k jedinečnému vzoru krajek, který stejně jako samotnou rostlinu také nikde jinde nespatříte.
V městečku Vipava pramení stejnojmenná řeka, která má jako jediná v Evropě deltovité prameny – celkem devět hlavních pramenů vyvěrá na různých místech a postupně se po několika desítkách či stovkách metrů spojuje do jednoho toku. Není divu, že dvoutisícové městečko má proto 25 mostů a můstků a přezdívá se mu „slovinské Benátky“. Ve Vipavě žily mnohé šlechtické rodiny, po nichž zde zůstalo několik zámků a bohatě zdobených domů.
Mizející jezero
Cerknické jezero (Cerkniško jezero) je tajemně mizející vodní plocha jen několik kilometrů jižně od obce Cerknice. V průběhu roku se výrazně mění jeho rozloha. Od října do června je plné vody, ta ale během léta rychle mizí a zůstává bahnitá plocha zarostlá rákosím. Nejvíce vody má jezero na jaře, kdy dosahuje délky až 10 km a šířky 5 km při hloubce maximálně 10 m, a stává se tak největším slovinským jezerem, několikrát větším než Bohinjské. Při jarním tání zaplňuje povrchová voda z nedalekých náhorních plošin Slivnica a Sněžnik a ze západně položeného masivu Javorník puklinami, závrty a ponory podzemní krasové prostory, zvyšuje hladinu podzemní vody a nakonec se vyvěračkami vrací na povrch, kde začne během několika dní vytvářet mělké jezero. To využívají milovníci vodních sportů i rybáři, ale také vodní ptáci buď jako zastávku na tahu, nebo rovnou k hnízdění. Jako významné hnízdiště vodního ptactva bylo jezero dokonce zapsáno na seznam Natura 2000. S příchodem léta a se stoupajícími teplotami začne opět vody ubývat. Ustupování jezera bývá mnohem pomalejší a trvá několik týdnů.
Podivuhodné chování vody v Cerknickém jezeře přitahovalo lidskou pozornost již odedávna, jako první správně popsal tento krasový jev v 17. stol. slovinský přírodovědec a průkopník studia krasových útvarů Janez Vajkard Valvasor ve svém dopise anglické Královské společnosti a později ve své patnáctidílné encyklopedii o dějinách a zajímavo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Slovinsko