Krajina vody, větru a písku – to je Sloviňský národní park, jedna z biosférických rezervací UNESCO a rovněž lokalita chráněná Ramsarskou úmluvou o mokřadech mezinárodního významu.
Park o rozloze více než 327 km2 leží asi 80 km na západ od Gdyně, na pobřeží nejsevernějšího cípu Polska, mezi osadami Łeba a Rowa. Jmenuje se po Slowińcích, etnografické skupině Kašubů. Jeho největším lákadlem je duna Łącka, často též označovaná jako Łącka Góra, která dosahuje výšky až 42 m a ročně ji navštíví asi 300 000 turistů. Najdete ji přibližně 10 km západně od letoviska Łeba, na zhruba kilometr širokém pásu souše, který odděluje jezero Łebsko od Baltského moře. Dostanete se k ní pěšky po turistické stezce, na kolech nebo třeba na elektrických vozících se dostanete jen na parkoviště v její blízkosti.
Duna Łącka je asi 500 m široká a 1300 m dlouhá. Směrem na východ se přesýpá rychlostí zhruba 3,5–10 m za rok. Výška této nejrozsáhlejší pohyblivé duny v národním parku závisí na síle větrů a kolísá v rozmezí 30–42 m. Duna je nejvyšší na jaře a v létě, kdy větry zeslábnou a písek se přesouvá pomaleji. Na podzim a v zimě, kdy za bouřek vanou silné větry, se písek posouvá rychleji, ale duna bývá nižší. Když sem přijdete za větrného počasí, můžete také zaslechnout její „zpěv“ – zvláštní zvuk, který vydává svištící písek.
Duna má i svá tajemství. Jedním z nich je vesnička Łączka, kterou v 18. stol. pohřbily tekuté písky. Mnozí jsou zvědaví na to, jak bude vypadat, až se z nich časem znovu vynoří, jako se to stalo třeba některým stromům, z nich ale zbyly jen odumřelé pahýly.
Łącka Góra je součástí komplexu desítek pohyblivých dun, který se v národním parku rozkládá na ploše asi 500 ha. Podle barvy písku se této oblasti přezdívá Bílé hory, případně také Łebská či Polská Sahara. Upozornila na sebe tichou nesmlouvavostí, s kterou zasype vše, co jí stojí v cestě, ale i svou nepochybnou krásou.
Zájemce o vojenskou historii lákají do národního parku tajemné objekty v borovém lese, kde bylo za 2. sv. války německé středisko pro vývoj a testování raket. Dnes je na bývalém raketovém cvičišti v Rąbce Muzeum Wyrzutni Rakiet (Muzeum raketometů), na které snadno narazíte, když půjdete od dun pěšky podél mořem směrem k městečku Łeba. Uvidíte tu třeba i model rakety V2 v reálné velikosti. Ta se však nevyráběla zde, ale v německém Pennemünde na ostrově Usedom. V Rąbce se němečtí vojenští inženýři zaměřovali hlavně na protiletadlové rakety Rheintochter (Dcera Rýna) a balistické rakety krátkého doletu Rheinbote (Posel Rýna), které měly způsobit revoluci v protiletadlové obraně. Nedošlo k tomu kvůli nedořeš…
Úplné znění článku naleznete zde