Špunty z Alenteja

Pěstování korku vyžaduje trpělivost. Ze žaludu roste strom se silnými pokroucenými větvemi asi 25 let, než je schopen poskytovat svou kůru. Pěstitelé musí pravidelně vypalovat podrost a ořezávat větve s lesklými tmavými a stále zelenými listy, aby slunci uvolnili přístup ke kmeni. Čas sklizně nastává na vrcholku léta, když se kmen pod drsnou, tmavě šedou slupkou poněkud stáhne. Dělníci k jeho obnažení používají speciální sekyru, kterou nejdříve dvakrát naseknou kmen po obvodu, přidají svislý řez a kůru opatrně odloupnou. Kůru odebírají také ze silnějších větví. Řezání korku z kmene vyžaduje zkušenost a zručnost, protože nesmí dojít k poškození jasně červeného mízního pletiva, růstového povrchu pro další novou vrstvu korku. Každý strom dává 25 až 45 kg korku najednou. Korek z první sklizně se využívá ke speciálním účelům, jako jsou například náplně do záchranných vest. Teprve po dalších devíti letech kůra nabyde takové síly, že se může přistoupit k novému odběru. Strom obvykle podstoupí takový zákrok dvanáctkrát až patnáctkrát za svůj přibližně dvousetletý život.
řeka Guadiana Po vytřídění se korkové role zpracovávají. Až rok se suší pod širým nebem, aby se zbavily lepkavých zbytků, které mohou zůstat v milionech drobounkých, vzduchem naplněných buněk, díky nimž je korek tak lehký. Pruhy suroviny se pak celý den vaří v obrovských měděných kádích. Při tomto procesu mizí většina třísloviny duběnkové, korek nabobtná a získá přitom požadovanou pružnost. Pláty se vyrovnají do plochých desek a znovu suší na slunci. Korek se třídí do téměř 50 skupin, které předurčují jeho další využití. Z nejkvalitnější suroviny vznikají zátky do lahví, které stroje vysekávají ze silných plátů korku. Nazmar nepřijdou ani zbytky. Desky vylisované z rozemleté korkové drti smíchané s pojivem sice nemají tak výborné vlastnosti, ale například jako tepelná izolace postačují. Všimněte si také, že se některé zátky do lahví skládají z tří vrstev. Ve styku s nápojem je kvalitní měkoučký korek, na nějž je uprostřed nalepen horší tvrdší korek a zbývající část tvoří slisovaná korková drť. Ač je korek nejznámější jako zátka v láhvích vína, poskytuje mnohem všestrannější využití. Kromě izolací se z něho vyrábějí plováky, obklady, podlahové krytiny, kontejnery na radioaktivní materiál, badmintonové míčky a pingpongové pálky. Korek je také vděčným materiálem pro výrobce upomínkových předmětů.
krajina S tradicí pěstování korkových dubů v Portugalsku a zpracováním korku seznamuje muzeum v Silvesi. Vzniklo v bývalé továrně Fábrica do Ingles na výrobu zátek, rybářských splávků, rukojetí rybářských prutů a korkových částí badmintonových míčků, která byla po stoletém provozu uzavřena v roce 1995. Repasované stroje pocházející většinou z 20. let 20. století stojí na stejném místě a jsou připojeny k původnímu zdroji energie. Někdejší pracovníci přicházejí předvést, jak fungují, což si mohou vyzkoušet i sami návštěvníci muzea.

Další informace o Portugalsku naleznet zde: www.sopka.cz